Zimbabwe před klíčovými jednáními o odchodu Roberta Mugabeho a jeho kliky
Tento týden začal v Africe televizními záběry na kterých si podávají ruku Robert Mugabe, Morgan Tsvangirai a Arthur Mutambara, takto tři klíčoví vůdci politických stran Zimbabwe. Záběry působily téměř neskutečným dojmem a jejich pravost potvrzovala viditelná rezignovanost v tváři vůdce vládnoucí strany Zanu (PF) prezidenta Roberta Mugabeho a kontrastující spokojené grimasy vůdců obou frakcí opozičního Hnutí za demokratickou změnu MDC.
Dohodu o započetí jednání vlády a opozice o sdílení vlády či o jejím postupném převzetí opozicí, která zvítězila v březnových volbách a o odchodu Mugabeho údajně z obou stran za soustředěného tlaku sousedních zemí a mezinárodního společenství nakonec vymačkal jihafrický prezident Thabo Mbeki. Byly tak vytyčeny podmínky opravdových jednání, která měla začít už v úterý v Jihoafrické unii za účasti nejen jihoafrických, ale i dalších představitelů zemí regionu. To prý si vymínil právě vůdce MDC Tsvangirai, který zjevně nemá mnoho důvodů věřit nerozhodnému Mbekimu, podle všeho stranícímu Mugabemu. Jednání však v úterý nezačala, vyjednávači obou stran zůstali v hlavním městě Harare a další termín byl údajně stanoven na čtvrtek či na pátek.
Jak známo, v Zimbabwe vládne tvrdě už téměř čtvrt století Mugabeho strana Zanu (PF), která na konci osmdesátých let absobovala opoziční Zapu pod vedením Joshuy Nkoma. Stalo se tak po masakrech v Matabelelandu, při kterých podle Zimbabwanů bylo Mugabeho bojůvkami zabito na 20.000 civilistů. Od té doby vždy ve volbách zvítězili jeho strana a on sám, coby kandidát na prezidenta, vysokým rozdílem hlasů a za zastrašování opozice. Tomu učinilo konec neohrožené obyvatelstvo letos v březnu, když přes teror, desítky zabitých a desetitisíce zbitých voličů opozice a přes rozsáhlé volební podvody zvítězila ve volbách MDC a Morgan Tsvangirai. Mugabe a jeho strana ovšem výsledek prezidentských voleb neuznali a uspořádali nedávno tzv. druhé kolo, přestože Tsvangirai z voleb předtím odstoupil právě kvůli vládním podvodům a teroru. Mezinárodní společenství však volby odmítlo uznat a tentokrát měli všeho dost i představitelé sousedních zemí, sdružených v rozvojové radě regionu SADC a s jejich pomocí a za jejich nátlaku se - jak už řečeno -- mělo nakonec Mbekimu podařit přimět obě strany k jednání. Motivace sousedů je jasná: miliony uprchlíků ze Zimbabwe a hospodářský krach země s inflací přes dva miliony procent a šířícím se hladomorem přenáší nestabilitu a bídu na celý jih kontinentu. Hyperinflace nadále pokračuje a od pondělka má Zimbabwe novou bankovku v hodnotě 100 miliard místních dolarů a hospodářská situace země se také stále dál rapidně zhoršuje. Mezitím také pokračuje soustředěný tlak mezinárodního společenství úterním rozhodnutím Evropské unie rozšířit seznam Mugabeho funkcionářů, kteří do Evropy nesmějí cestovat ze 130ti na 167 a seznam nyní zahrnuje i novináře z Mugabeho plátků.
Rozběhnou se tedy jednání o vládě národní jednoty a zaručení pokojného odchodu Mugabeho ze scény, do důchodu a ze země, podobně jako je tomu v Africe už tradicí? Experti nejsou zdaleka jednotní. Někteří tvrdí, že diktátor Mugabe sám už má ve 84ti letech všeho dost a navrhoval, že odejde už po prohraných volbách v březnu, pokud by byla zaručena jeho beztrestnost. Jiní experti souhlasí, avšak dodávají, že problémem už není zdaleka Mugabe, ale ona ve skutečnosti vládnoucí skupina jeho přisluhovačů, včetně ministrů, velitelů armády a policie a vysokých úředníků. Ti všichni jsou si vědomi, že odchodem Mugabeho ztratí své výhodné posty a nehodlají se proto jen tak vzdát a nechat jej odejít bez záruk vlastní bezpečnosti a co nejštědřejších podmínek odchodu. MDC na druhé straně podmiňuje jednání dohodou o Mugabeho odchodu a neuznává jej coby hlavu státu, ale jen prezidenta strany Zanu (PF), což Tsvangirai jasně řekl už během ceremoniálního podáni ruky Mugabemu. Bez dalších analýz je tedy jasné, že dohoda bude nesmírně těžká, i když podepsané memorandum o jednáních zahrnuje vypracování nové ústavy země, zrovnoprávnění obou politických stran ve státním aparátu, národní usmíření a podobně. Co bude s pachateli zločinů, které podle MDC zahrnují 120 vražd, pět tisíc únosů a 200,000 vyhnaných z domovů, není ovšem také jasné, i kdyby Mugabe a pár jeho nejvyšších přisluhovačů nakonec ze země odešlo. Sami Zimbabwané MDC vážně varují, aby se nenechalo uspokojit párem bezvýznamných ministerských křesel, zatímco bude potichu absorbováno Zanu (PF), tak jako kdysi Joshua Nkomo a jeho strana Zapu. Jednání tedy zjevně budou opravdu velmi těžká a nepředvídatelná...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .