Dědičnost zbarvení běloušů

Bělouši zaujímali mezi koni vždycky výsadní postavení. Vždyť i čaroděj Gandalf sedlá v trilogii Pán prstenů bělouše Stínovlase a bíle zbarvený byl i bájný Pegas. Švédští vědci nyní přišli na kloub dědičnému základu zbarvení běloušů a zároveň odhalili, proč světle zbarvení koně umírají dříve než vraníci, ryzáci či hnědáci. Výsledky bádání zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Genetics.

Chovatelé koní vědí, že bílá barva se u tzv. vybělujících běloušů dědí dominantně. To znamená, že pro toto zbarvení stačí zdědit příslušnou vlohu jen od jednoho rodiče. Hříbě se rodí s normálním zbarvením, ale ve věku zhruba sedmi let zbělá. Jedná se v podstatě o předčasné zešedivění srsti. Kůže běloušů si udržuje normální pigmentaci. Genetici vedení Leifem Andersenem z Uppsalské univerzity zjistili, že v pozadí bílé barvy vybělujících koní se skrývá duplikovaný úsek dědičné informace obsahující zhruba 4600 písmen genetického kódu. Ten se nachází v genu STX17. Stejný dědičný rys nesou vybělující bělouši všech plemen. To naznačuje, že barva těchto koní pochází od jednoho jediného předka, kterého si pravěcí lidé vybrali k chovu.

"Duplikovaná" varianta genu STX17 zvyšuje zároveň náchylnost běloušů ke vzniku zhoubného melanomu. Před dovršením patnáctého roku života se tento kožní nádor vyvine zhruba u tří čtvrtin běloušů. První nádory nejsou zhoubné, ale později z nich mohou vznikat metastázy, které koně zahubí. Přesný mechanismus vzniku zhoubného melanomu u běloušů není znám. Liší se však od lidského zhoubného melanomu a nádorové onemocnění koní proto k objasnění jeho tajů zřejmě příliš nepřispěje.