Stárnutí je naprogramováno v genech
Revoluční změnu vědeckého výkladu stárnutí přináší nová studie amerických vědců. Stárnutí není nevyhnutným důsledkem neřízených, náhodných biochemických změn. Vyvolává ho regulovaný, dědičně podmíněný proces, který snad bude možné zastavit nebo aspoň zpomalit.
Tým amerických vědců vedený Stuartem Kimem ze Stanfordovy univerzity porovnal práci genů v organismu mladých a starých hlístic druhu Caenorhabditis elegans. Zjistili, že během stárnutí se červům mění pracovní nasazení stovek genů. Změna není samovolná. Má ji na svědomí gen elt-3, který s postupujícím věkem stále více "přidává plyn". Podle genu elt-3 se v buňkách vyrábí molekula transkripčního faktoru, která působí jako klíček k ovládání mnoha dalších genů. Sám gen elt-3 je "odemykán" dvěma jinými "klíčky" a také jejich činnost se mění s postupujícím věkem.
V souladu se stávajícími teoriemi stárnutí byl Kim přesvědčen, že aktivita genů je odpovědí na opotřebení stárnoucím organismu. Zkoušel "opotřebit" hlísty pestrou škálu nepříznivých vlivů. Například horkem, infekcí, radiací nebo zplodinami látkové výměny. Nic z toho nemělo na "geny pro stárnutí" vliv. Genetický program stárnutí běžel svou cestou. Výsledky pokusů uveřejnil prestižní vědecký časopis Cell.
Podle Kima není stárnutí hlístic následkem škodlivých biochemických reakcí. Pokud se americký biolog nemýlí, pak stárnutí vyvolává regulovaný, dědičně podmíněný proces, který lze teoreticky zastavit nebo aspoň zpomalit. "Otevřela se nám nová cesta k boji se stářím," tvrdí Kim.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
