Etnomuzikolog Leoš Janáček
Skladatel Leoš Janáček (3. 7. 1854 - 12. 8. 1928) patří k nejvýraznějším představitelům evropské hudby 20. století. Rodák z Hukvald, ležících na severovýchodní Moravě, se z plejády ostatních tvůrců vymykal svým soustavným zájmem o lidovou kulturu a hudebním a pěvecký folklór.
Inspirací a polem působnosti mu byla především rodná Morava, ale skladatelovy etnomuzikologické zájmy sahaly i za hranice českých zemí. Faktem je, že vedle Maďara Bély Bartóka je právě Janáček druhým nejvýznamnějším představitelem klasické hudby 20. století, jenž se tak výrazně inspiroval studiem lidové kultury.
Ať už to bylo na rodném Lašsku nebo neméně milovaném Slovácku, všude tam se Janáček snažil za pomoci spolupracovníků zapisovat lidové písně a čerpat z jejich charakteru ve své tvorbě. Po hledačských a nepříliš úspěšných začátcích nastal v Janáčkově životě zlom až po veřejném přijetí jeho opery Její pastorkyňa v průběhu první světové války. Právě ona nastartovala nebývalý umělecký růst tohoto skladatele a podnítila ho k horečné tvůrčí aktivitě.
Do roku 1928, kdy Janáček předčasně zemřel, dokázal vytvořit řadu významných oper. Neméně důležitá je však i jeho tvorba symfonická nebo komorní. Svou důležitou roli v ní sehrávají i lidové písně, které Janáček zpracovává ve sbírkách s klavírním doprovodem. Jen namátkou vybírám Kytici z národních písní moravských nebo Lidová nokturna. Ohlas letitých národopisných sběrů lze však nalézt takřka ve všech hudebních kompozicích Leoše Janáčka. Od orchestrální Symfonietty přes klavírní Zápisník zmizelého až po sborovou Glagolskou mši.
Dílo tohoto moravského skladatele je významné právě pro to, s jakou otevřeností se hlásí k lidové kultuře a dokáže její podněty transformovat do výsostně uměleckého tvaru. Není proto divu, že se Leoš Janáček těší stálé pozornosti nejen mezi českými posluchači, ale také v zahraničí. Jeho tvorba je pro interprety stále inspirativní a objevná. Neméně významný je však i Janáčkův poněkud upozaděný odkaz sběratelský a etnomuzikologický. Dluh, který vůči jeho národopisné činnosti existuje, se dlouhodobě snaží napravovat Etnologický ústav Akademie věd alespoň tříděním a publikací Janáčkovy stěžejní folkloristické práce.
O sběratelských aktivitách Leoše Janáčka jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 15. 8. 2008.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
