Muž, který nakreslil Londýn
Jaký byl Václav Hollar, "muž, který nakreslil Londýn"? "Byl velmi přátelský a dobromyslný člověk, jakého si lze jen představit, ale vůči světu byl tak neobratný..." Miloval ženy, ano, miloval, myslím tím, že nás opravdicky zbožňoval, byl takový, někteří muži takoví jsou, ale tak přirozeně něžný přítel jako on... . Dva náhledy - říkají málo, nebo mnoho? Pro podrobnosti je třeba se začíst do knihy Gillian Tindallové, autorky textů, v nichž se mísí beletrie a badatelské zaujetí v historických vědách.
Jaký obraz vystupuje z této knihy? Čtenář se noří do světa sedmnáctého století - Václav Hollar žil mezi lety 1607-1677, tedy do věku pohnutého, válečného, známého především krutostí třicetileté války, drancováním a ničením zavedených hodnot. Ale do tohoto období spadá také narůstající smysl pro drobnokresbu každodenního života, pro kuriozity i realismus. V těchto siločarách by bylo možné zhruba načrtnout i umělecký obzor a projev malíře, pocházejícího z Čech, který byl pověstný svou touhou přesně zachytit charakter místa.
Detailní výklad Hollarova života ale Tindallová ve své knize nenabízí. Přiznává hned od začátku, že dohledat přesné a zcela věrohodné doklady už dnes není možné. Části umělcova života - už jeho původ, víra rodičů nebo přesné důvody jeho odchodu z Čech - zkrátka zůstávají otevřené a ponechávají prostor dohadům. Autorka spravedlivě uvádí možné varianty, aniž by chtěla rozhodnout, která je ta správná. A tak vlastně kreslí co nejrozměrnější portrét.
A co je možné při průzkumu této životní pouti zjistit? Že jakkoliv byla sledovaná epocha neklidná i nebezpečná, k jejím významným rysům patřila touha po poznání. Možná právě ona "vyhnala" malíře z jeho domoviny a zřejmě díky ní došlo na Hollarově cestě k významným kontaktům (Setkání s Arundelem), k ovládnutí nových postupů (Hollar ovládal techniku mědirytu a ještě mimořádněji leptu, což tehdy byla technika nová) a způsobů pohledu na realitu (holandské krajinářství).
Kombinace možností a příležitostí nakonec vyvrcholila Hollarovým "anglickým obdobím", které nebylo nikterak idylické a poklidné - stačí si vzpomenout na dynastické boje Tudorovců a Stuartovců, náboženské neshody katolíků a anglikánů či občanskou válku, v jejímž důsledku byl popraven anglický král Karel I. Ale přesto šlo o zásadní etapu v umělcově osobním životě (v Anglii se Hollar oženil a založil rodinu) i pro jeho tvorbu, jež obsáhla tisíce kreseb a grafických listů.
Kniha, jejíž hlavní postavou je malíř, rytec, grafik a ilustrátor Václav Hollar není román, přesto nepostrádá spád a děj, stejně jako fabulaci, dokreslující chybějící křivky tohoto životního příběhu. Není to ani detektivka, přestože je zde hodný díl napětí a zápletka, jejíž rozvinutí by si zasloužilo důvtip nejednoho proslulého pátrače. Kniha Muž, který nakreslil Londýn není ani historickou, striktně v mezích faktů se pohybující freskou. Autorka se sice do dějepisu ponořila zodpovědně, do hloubky i šíře prostudovala mnohé prameny, velkou část jich ocitovala, přidala deníky a dopisy. Ale spíše rozezněla dobové struny, zaznamenala ozvuky i občasné výrazné tóny. Zkusila nabídnout interpretaci, ale varovala se jednoznačného soudu. Oč tedy jde? O zajímavě pojatý životopis, rozestřený jak v dobovém kontextu, tak na hranicích fantazie, která si může představovat a trochu i domýšlet. Co se vskutku podařilo? Jednoduše řečeno, docela poutavé čtení.
Gillian Tindall, Muž, který nakreslil Londýn, Mladá fronta, Praha 2008, překlad: Tereza Soukupová, str. 279.
