Hostina času: jihočeské mystérium na hrázi rybníka
České kulturní léto se v uplynulých dnech rozrostlo o netradiční představení - dobře utajené, časově omezené, ale o to kouzelnější. Divadelní soubor Continuo ve dnech 11. až 16. srpna rozprostřel pro diváky Hostinu času, divadelní hru uváděnou pod širým nebem, na hrázi rybníka Otrhanec u jihočeských Malovic.
Continuo tu představilo již druhý ročník mezinárodního exteriérového projektu Na hrázi, které navazuje na tradiční Kratochvílení. Hostina času začíná každý večer "po setmění" a během putování kolem vodní hladiny se diváci účastní mystického příběhu o hledání duše v labyrintu světa.
Mnohovrstevnaté představení skýtá množství interpretací a Continuo jej pojímá v duchu své specifické, vizuálně podmanivé poetiky. Používá při tom nejrůznější výrazové prostředky - pracuje s herci, s loutkami i figurínami v nadživotní velikosti, do představení zve archetypální figury, živá hudba rozezní letní noc píšťalami a bubny. Výtvarné objekty, které diváci cestou po hrázi objevují, připomínají svou nečekaností díla Jana Švankmajera či Františka Skály, vzdáleně i Jiřího Trnky.
V Hostině času tak lze při hledání duše potkat sebe sama v různých životních etapách, sledovat zrod života z tajemných kokonů, střetnout se s pomýlenými trosečníky ve větvích stromů či spatřit Ikara, havarovaného na hladině rybníka. Čarodějnická večeře, při níž je vše vzhůru nohama, zase znamená bránu do jiné dimenze a duchové doprovázejí diváky i hlavní hrdinku ke konečnému poznání. Dvouhodinová cesta noční přírodou se pohybuje na pomezí jarmarečního divadla, představení potulných kejklířů i výtvarně-filozofické rozpravy o smyslu a účelu bytí.
Citlivě vybraná a připravená trasa umožňuje do představení organicky zahrnout okolní přírodu a součástí děje je i vítr ve větvích, odlesky na hladině rybníka, svit měsíce i můry přilákané světlem svíček a lamp. Kromě vody a ohnivých pochodní je tu zapojen i živel země - jámy vyhrabané v půdě ve spojení s nahou lidskou kůží představují nečekaně silný vjem.
Soubor Continuo sídlí ve vsi, která s rybníkem bezprostředně sousedí a závěr představení, jímž celý děj vrcholí, umístili k jednomu ze statků. Katarze prožívaná téměř "u kejklířů na dvoře" tak dává Hostině času další symbolický rozměr.
Silný příběh spolu s okouzlujícím výtvarným ztvárněním, kdy světlo svíček vykrojí ze tmy přesně tu část děje která má být v dané chvíli spatřena, činí z Hostiny času velmi silný zážitek. Ten je umocněn i způsobem, jakým se na představení podílí samotný divák - klopýtání přes kořeny a tápání ve tmě, v níž ostatní účastníky lze jen tušit, připomíná, že k poznání nevede jednoduchá cesta.
Představení pod širým nebem není pro Continuo nijak výjimečné. Divadelní soubor, jehož členové pocházejí z různých evropských zemí, často uvádí své hry v netradičních prostorách jako jsou dvory domů, tovární haly či historické objekty. Jeho členové slaví úspěchy i na mezinárodním poli - šéf divadla Pavel Štourač získal za představení nastudované se studenty divadelní školy Scuola Teatro Dimitri pět hlavních cen z osmi na festivalu divadelních škol Teatro Roma Festival.
