Vlčí kosti a změny v atmosféře

Při sledování změn, které v atmosféře zanechává lidská činnost, studují vědci řadu různých materiálů - od stromových letokruhů po led z polárních oblastí. Podle odborníků z Michiganské technologické univerzity však tyto materiály jeví dost velkou variabilitu, která vzniká jak při samotném sběru vzorků, tak kvůli náhodným událostem, které ovlivňují chemii atmosféry. Změny, ke kterým v atmosféře v určitém období došlo, proto stromy nebo led neodrážejí zcela "čistě". Josef Bump a jeho kolegové z Michiganu spekulovali, že lepším zdrojem informací by mohly být kosti špičkových predátorů - například vlků.

Spalování fosilních paliv v atmosféře posouvá poměr dvou izotopů uhlíku - C12 a C13 - ve prospěch přirozeně majoritní formy C12. Současné rostliny proto obsahují ještě více C12 oproti C13, než ty, které rostly před 150 lety. Poměr izotopů se přenáší i na jejich konzumenty - býložravce - a z nich zase na dravce. Vědci prostudovali kosti a losů, kteří žili v době mezi rokem 1958 a současností. Výsledky porovnávali s 30 000 let starými fosilními kostmi bizonů a velkých pravěkých vlků Canis dirus. Zjistili, že v obou případech kosti vlků vykazují mnohem menší variabilitu než kosti býložravců nebo letokruhy stromů z odpovídajících období. Ke sledování změn v atmosféře jsou tudíž daleko vhodnější.

Důvodem je zřejmě skutečnost, že vlci - stejně jako jiní velcí predátoři - se dostanou k mnohem širšímu spektru vzorků uhlíku, než většina vědeckých studií. Každý vlk totiž během svého života uloví 150 až 200 losů, kteří za svůj život museli zkonzumovat ohromné množství rostlinného materiálu z různých míst a zdrojů.

Výsledky studie vycházejí v srpnovém čísle časopisu Proceedings of the Royal Society - B .