V Tel Avivu jsou dosud neznámé dokumenty z pozůstalosti Franze Kafky a Maxe Broda
Spisovatel Max Brod nesplnil poslední přání svého přítele a spisovatele Franze Kafky a po jeho smrti Kafkovy rukopisy nespálil, ale v roce 1939 s nimi přicestoval do Tel Avivu. Před smrtí v roce 1968 pak dokumenty svěřil své sekretářce, jejíž dcery Kafkovy písemnosti stále uchovávají. Stát Izrael na ně teď naléhá, aby vzácné rukopisy vydaly nebo prodaly. Izraelští znalci Kafkova díla tvrdí, že by spisy neměly opustit Izrael, píše americký deník International Herald Tribune.
Ester Hoffeová byla Brodovou sekretářkou a po jeho smrti pak pozůstalost uchovávala v přízemním telavivském bytě. Mnohé dokumenty prý byly rozloženy na pracovním stole, u něhož Hoffeová nejen psala na stroji, ale občas také jedla. Ještě před tím, než loni ve věku 101 let zemřela, prodala rukopis Procesu za dva miliony dolarů.
Protože naposledy dovolila historikům do spisů nahlédnout v 80. letech, dnes nikdo neví, co z pozůstalosti Hoffeova rodina stále vlastní. Podle všeho se o ni stará jedna z dcer Chava, jíž je 74 let. Žije sama a cítí prý, jak se na ni ze všech stran naléhá, aby se ve věci odkazu už nějak rozhodla. List uvedl, že většina z Kafkovy pozůstalosti je v České republice, Británii a Německu, ale určitý díl zřejmě stále skrývá byt Hoffeových. A nejde výhradně o dílo Kafkovo, ale také o písemnosti, které po sobě zanechal plodný spisovatel Max Brod. Od prvních dní pobytu v Izraeli si určitě psal deník, který zřejmě rovněž zůstal u Hoffeové. Izraelský profesor srovnávací literatury a znalec Kafkova díla Mark Gelber se domnívá, že písemnosti by měly zůstat v Izraeli.
"Brod se stal sionistou před první světovou válkou, tady žil, pracoval a je zde pohřben. Méně známé je, že také Kafka byl angažovanou židovskou osobností a spisovatelem s mnoha důvěrnými vztahy k sionismu a Židům," tvrdí Gelber. Mnozí s ním ale nesouhlasí. Louis Begley, který u příležitosti 125. výročí Kafkovy smrti vydává knihu s názvem Strašný svět v mé hlavě: Franz Kafka: Biografická esej poukazuje na Kafkův rozpolcený vztah k židovství a vůbec k jakékoli kolektivní identitě. "Obdivuji sionismus a zároveň se mi hnusí. Co mám já společného s Židy? Mám sotva něco společného se sebou samotným a měl bych zůstat tiše v rohu, spokojen s tím, že mohu dýchat," cituje Begley Kafku.
Gelber však argumentuje tím, že se Kafka učil hebrejsky, bral vážně plány sionistů a chtěl se prý dokonce do tehdejší Palestiny vystěhovat. Opírá se o tvrzení poslední Kafkovy přítelkyně Dory Diamantové, která prý řekla Brodovi, že Kafkův životní sen byl "vystěhovat se do Izraele". Podle odborníků nemohou být Brodovy ani Kafkovy spisy z Izraele vyvezeny bez toho, aby je aspoň nezdokumentoval a neokopíroval izraelský národní archiv. Ofer Aderet, který často o Kafkovi píše, se ale domnívá, že se Esther Hoffeové podařilo izraelský zákon obejít. Teď prý vše záleží na tom, jak se rozhodne její dcera Chava. Se sousedy prý moc dobře nevychází, protože má v bytě hromadu koček, odmítá hovořit s tiskem i historiky.
Při náhodném rozhovoru, k němuž prý svolila jednou na ulici, přiznala, že Broda považuje za svého druhého otce. Do Izraele přišla v deseti letech z Prahy a označuje se za osobu přeživší holokaust. Řekla také, že je bez prostředků a že nemá důvod zbavovat se jediného majetku, který má, totiž Brodova odkazu. Na otázku, zda jsou Kafkovy písemnosti stále v bytě, odpověděla i za sestru Ruth: "Myslíte, že jsme tak hloupé?" Tlak, který prý na ni vyvíjí zejména izraelský stát, považuje za nepřiměřený. Cítí se prý jako chycená v síti a situaci označila za "kafkovskou".
