Japonský sokol vytrhl kus planetky
(Seriál o sondách, díl 18/26.) Japonsko se již delší dobu snaží zvýšit svůj podíl na světovém poli kosmického výzkumu. Většina jeho úsilí byla v minulosti věnována vesmírným astronomickým observatořím a vývoji vlastních nosných prostředků. V posledních několika letech začalo Japonsko pronikat i do sféry meziplanetárních letů.
Planetky zabijáci
Výčet japonských sond obsahuje dvě návštěvnice (Suisei a Sakigake) k Halleyově kometě, sondy Hiten a Kaguya k Měsíci a neúspěšnou misi Nozomi k rudé planetě Mars. My se v dnešním díle o nejvýznamnějších kosmických sondách zaměříme na sondu Hayabusa. Vypuštěna byla 9. května 2003 z kosmodromu Kagošima Učú Sentá směrem k nevelké planetce Itokawa. Ta patří do zvláštní skupiny těles, které kříží oběžnou dráhu Země a jsou tak potenciálně nebezpečné. V případě planetky Itokawa nám však žádné riziko v nejbližších tisíciletích nehrozí. Za jejím objevem v září 1998 stojí americký program LINEAR, jenž má za úkol pomocí sítě pozemních dalekohledů hledat právě ony nebezpečné asteroidy křížící dráhu naši rodné planety. A hned pět let po objevu planetky Itokawa se k ní vydala meziplanetární sonda Hayabusa.
| Datum startu | 9. května 2003 ve 04:29:25 UT |
| Nosná raketa | M-5 |
| Kosmodrom | Kagošima Učú Sentá |
| Průlet kolem Země | 19. května 2004 v 06:23 UT |
| Přílet k planetce 25143 Itokawa | 12. září 2005 v 01:00 UT |
| Přistání návratového pouzdra | v plánu na červenec 2010 |
| Hmotnost sondy | 510 kg |
| Výška sondy | 1,6 m |
| Rozměry základny | 2,0 x 1,0 m (5,7 m přes solární panely) |
| Zdroj: Space 40 a ISAS/JAXA | |
Sonda ze Země vycházejícího slunce
Sonda má hmotnost přes půl tuny a její vědecká výbava je plně srovnatelná s americkými kosmickými průzkumníky. Na palubě Hayabusy jsou umístěny dvě kamery, laserový dálkoměr a dvojice spektrometrů, které mají posloužit k detailnímu zkoumání planetky Itokawa. Přestože Japonsko má již zkušenosti s kosmickou technikou, slouží sonda Hayabusa i jako prostředek k otestování nových technologií - iontového motoru, systému autonomní navigace a návratu vzorků na Zemi. Velmi zajímavé je zařízení pro odběr vzorku materiálu z povrchu planetky. Skládá se z trychtýře jehož spodní, širší, část směřuje při odběru směrem k povrchu a v jeho horní části je umístěna "pistole" pro výstřel projektilů. Při jejich dopadu na povrch se má uvolněný materiál nasát trychtýřem do připravené návratové schránky a v té se později vrátit na Zem.
Ještě před příletem k planetce Itokawa provedla sonda gravitační manévr u Země a poté se již definitivně vydala ke svému cíli, ke kterému dolétla 12. září 2005. Sonda Hayabusa neprolétla jen kolem planetky, ale usadila se v její těsné blízkosti. Prvním úkolem bylo podrobné snímkování povrchu a zjištění skladby materiálu, který tvoří planetku. Rozměry Itokawy byly z pozorování určeny na 530 x 290 x 210 metrů a byla na základě složení zařazena do kategorie S, což jsou křemičitanoželezné planetky. Povrch je jakoby oblepen úlomky horniny, z nichž ty největší pozorované mají rozměr několika desítek metrů, což je velmi mnoho vzhledem k velikosti celé planetky.
Historicky první start z planetky
Dva měsíce po příletu sondy Hayabusa k planetce Itokawa byl oddělen malý přistávací modul MINERVA o hmotnosti kolem půl kilogramu. Bohužel došlo z neznámých příčin k závadě a modul na povrch planetky nedosedl. Vědci tak přišli o jedinečnou možnost pozorovat regolit s rozlišením kolem jednoho milimetru. Přece jenom ale sondě Hayabusa zbýval jeden trumf v rukávu, a to odběr vzorků. Plánovalo se, že by měly proběhnout celkem tři odběry v různých oblastech povrchu. První měl proběhnout 21. listopadu 2005, ale nastaly neočekávané potíže, které odběr znemožnily. Sonda Hayabusa velmi opatrně a pomalu sestupovala k povrchu planetky. Snímač zajišťující ohlášení dotyku s pevným podkladem však nezareagoval dosednutí, byť pozdější rozbor dat ukázal, že sonda více jak půl hodiny spočívala na povrchu planetky Itokawa. Následně došlo k aktivaci nouzového vzdálení asi kilometr od asteroidu.
Odebrat vzorky se tedy nepodařilo, ale bylo vytvořeno prvenství, které japonské sondě již nikdo nevezme. Hayabusa se stala prvním lidmi vytvořeným kosmickým tělesem, které přistálo a následně odstartovalo z planetky. Jediný další případ, kdy se podařilo odstartovat z kosmického objektu známe u Měsíce při misích Apollo a Luna.
Planá naděje nebo úspěch?
Ke druhému pokusu o odběr vzorků se sonda Hayabusa pokusila 26. listopadu 2005, tentokrát probíhal sestup v pořádku. Byl sice hlášen nepovolený náklon sondy, ale po drobné úpravě orientace bylo již vše v pořádku a schylovalo se k vrcholu celé mise. V okamžiku dosednutí dal palubní počítač povel k vypálení projektilu do povrchu (pro jistotu byly vypáleny nakonec dva). Sekundu po dosednutí se sonda zvedla a pomalu odlétala od planetky. Tyto kritické momenty okolo dosednutí nebyly vysílány přímo na Zemi, ale telemetrie se ukládala do paměti na sondě. Krátce po vznesení z povrchu byla hlášena závada v systému raketového motoru na kapalné pohonné látky a sonda automaticky přešla do nouzového režimu. Částečně obnovit její činnost se podařilo až za tři dny a plně ji připravit na návrat k Zemi až na počátku roku 2006.
Mezitím však zavládlo mezi vědci zděšení. Nejenže nefungoval hlavní chemický motor sondy a ta tak musela složitě využívat slabý iontový motor, ale z rozboru dat postupně posílaných ze sondy na zemi vyplynulo, že se nepodařil odběr vzorků. Nadějí však je možnost samovolného resetování systému střílejícího projektily a ten lidově řečeno zapomněl co dělal. Bude tedy velkým překvapením, zda se v návratovém pouzdru po přistání objeví vzorky z povrchu planetky Itokawa či nikoli. Jedno je ale již dnes jasné. Sonda se v dubnu roku 2006 vydala na cestu zpět k Zemi a přistát by měla v červenci 2010 na australské raketové střelnici Woomera.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
