Zbaví se Zimbabwe tyrana Mugabeho pokojnou cestou?

15. září 2008

Už od pátku, kdy jihoafrický prezident Thabo Mbeki oznámil dosažení "historické" dohody o sdílení vlády v Zimbabwe mezi prezidentem Robertem Mugabem a vůdcem opozice Morganem Tsvangirajem, panovaly v řadách pozorovatelů i ve vládních kruzích světových demokracií vážné pochybnosti. Byly to pochybnosti o tom, zda dohoda vůbec vydrží přes víkend, nebo zda po 28leté diktátorské vládě neobsahuje nějaké kličky, které prostě umožní Mugabemu a jeho straně ZANU vládnout dál.

Jiní experti zas naznačovali možnost, že Mugabe se po krátkém období sdílení moci a znovuvybudování ekonomiky pokusí opět Tsvangiraje i celé jeho opozičního Hnutí za demokratickou změnu zbavit. Nebylo by to poprve, neboť přesně to udělal v roce 1982 s bývalým spolubojovníkem Joshuou Nkomem po zmasakrování zhruba dvaceti tisíc členů kmene Ndebele v jeho mocenské bázi Matabelelandu pátou brigádou armády, vyškolenou severokorejskými poradci. A stejně tak byli pronásledováni, biti a vražděni členové opozice nynější před i po parlamentních volbách v březnu, které přes podvody a násilí Mugabeho strany opozice vyhrála a stejně tak by zřejmě vyhrál její vůdce Tsvangirai následné volby prezidentské, ze kterých pro násilí odstoupil.

Jak začaly během víkendu z hlavního města Harare prosakovat podrobnosti dohody, někteří experti tvrdili, že v ní ony očekávané kličky nacházejí. Mugabe nebude po zfalšovaných prezidentských volbách sesazen a souzen, nýbrž zůstane prezidentem, i když s omezenými pravomocemi. Většinu z nich má předat premierovi, kterým se stane Tsvangirai. Ve vládě by měla získat těsnou většinu v poměru 16 ku 15ti ministrů opozice, včetně tří ministrů odštěpeneckého křídla MDC, ale Mugabe bude se dvěma viceprezidenty vládě národní jednoty nadřazen co do konečného schvalování jejích rozhodnutí. MDC by měla kontrolovat policii - což prý si Tsvangirai tvrdě vymínil a obávaná tajná policie by byla rozpuštěna. Mugabeho ZANU má zas kontrolovat armádu, i když není jasné, co se stane s tzv. válečnými veterány, jakousi Mugabeho milicí, která dosud terorizovala obyvatelstvo země a je zodpovědná za více než dvě stovky zavražděných v posledních letech. A otázkou zůstávají i postoje členů Mugabeho vládnoucí vrstvy.

V normální zemi by byla většina článků dohody přijatelná, avšak, jak už řečeno, nikoliv v Zimbabwe se zátěží 28ti let Mugabegho diktatury a teroru. Čtyřiaosmdesátiletý marxista Mugabe je považován za nesmírně mazaného a mohl by postupovat tak, jak naznačují zmínění experti. Na druhé straně je tu ovšem tlak moceného souseda Jihoafrické unie - a to i přes favorizaci Mugabeho prezidentem Mbekim - podporovaný tlakem regionálního sdružení okolních zemí, nyní plných zimbabwských uprchlíků a sankcemi mezinárodního demokratického společenství. Dalším pádným důvodem pro Mugabeho dodržování dohody je zhroucená ekonomika a nutnost mezinárodní pomoci. S rekordní inflací ve výši 11 milionů procent a zdevastovanou ekonomikou země, která kdysi exportovala potraviny, Zimbabwe může očekávat mezinárodní pomoc jen tehdy, když bude zaručen Mugabeho odchod. Optimisté tvrdí, že podobně jako v případech zhroucení komunistických režimů, pokud Mugabemu bude zaručena beztrestnost a pozdější spokojený odchod do důchodu, mohl by údajně na dohodu přistoupit bez postranních úmyslů. V tom případě by mohli být problémem jen jeho stoupenci obávající se o vlastní budoucnost - pokud ovšem nebyla zaručena v podepsané dohodě. Jak už ovšem také naznačeno, Mugabe se může chtít Tsvangiraje zbavit až později, až už pomoc příjde, nebo když prostě -- vzhledem k mezinárodní nedůvěře bude přicházet jen velmi váhavě nebo vůbec ne. Například Evropská unie odložila rozhodnutí do října - až se uvidí co a jak... Perspektiva dodržování dohody je tedy přinejmenším křehká, neboť nelze zapomenout na teror posledních let a v pozadí straší přízrak onoho zmíněného precedentu osudu Joshuy Nkoma.

Experti se nyní domnívají, že pokud dohoda přes dnešní potřásání rukou a přitlumené úsměvy nezkolabuje, bude příštích několik týdnů klíčových. Pak bude na sousedech Zimbabwe a na světových demokraciích zda a jak budou ochotné pomoci. Pokud vše půjde hladce, měla by zmizet další africká diktatura znemožňující -- přes všechny obvyklé akce na pomoc Africe ve světě - opravdové a trvalé pozvednutí jejího obyvatelstva z bídy a hladu. A to by pak už bylo možné nazvat historickým krokem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: jj
Spustit audio