Brambory - 1. část

14. září 2008

Brambory jsou dnes zřejmě tou nejobyčejnější součástí našeho jídelníčku. Každé školní dítko však ví, že tomu tak vždycky nebylo. Naši středověcí předkové byli závislí na obilovinách a luštěninách. Brambory, to byla novinka novověku. Zvlášť, bereme-li za jeho počátek rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil pro Evropu nový svět - Ameriku. Právě odtamtud k nám brambory přišly.

Kde přesně se nachází pravlast brambor? Kdo je jako první pěstoval a jak tito první pěstitelé svou úrodu zpracovávali? Jak vůbec ony prabrambory vypadaly? Lišily se hodně od těch dnešních? Na tyto i mnohé jiné otázky nám dnes a také za týden odpoví Dana Strnadová, kurátorka sbírek rostlinné výroby Muzea českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory.

Strnadová: "Pravlastí brambor je samozřejmě západní část Jižní Ameriky v oblastech dnešního Peru, Bolívie a Chile. Už před příchodem Evropanu zde Inkové pěstovali brambory. Na tehdejší dobu měli poměrně vyspělé zemědělství, používali dřevěné nářadí, používali jakýsi druh oradla a dokázali svá pole i zavlažovat. V té době před příchodem Evropanů znali už řádově několik odrůd brambor, které pro ně byly v podstatě hlavní potravina. Tyto brambory zpracovávali jednak na výrobu chleba nebo z nich vyráběli polévku. Také z nich vyráběli alkoholický nápoj, který byl podobný našemu pivu. Z důvodu udržení brambor je konzervovali. Konzervaci prováděli tím způsobem, že nechali namrzlé brambory namočené ve vodě, vodu potom z brambor vyšlapávali bosýma nohama, následně potom brambory dali někam na slunné místo a takto uchované brambory vydržely mnoho let a byly také předmětem výměnného obchodu mezi horským obyvatelstvem a pasteveckým lidem nížin, který na oplátku směňoval s nimi vlnu. Prapůvodní brambory měly podstatně odlišný vzhled od těch současných brambor. Podstatné bylo to, že byly menší, měly hořkou chuť, obsahovaly velké množství glykoalkaloidů a tyto glykoalkaloidy způsobovaly, že byly hůře stravitelné. Některé tradiční formy zpracování se zachovaly. Právě, že to je na těch náhorních plošinách And, tak tam z hlediska přírodních podmínek nemůže proniknout nějaká výrazná technologie, takže i v současné době tam v podstatě brambory zpracovávají a konzervují podobným způsobem, jako to bylo kdysi v historii. Divoké brambory tam rostou pořád. V současné době v Peru roste zhruba čtyři tisíce druhů brambor, které jsou zaevidovány v Mezinárodní organizaci brambor, která je v Limě v Peru. Brambory, které známe my, do těch se vlastně promítlo zhruba čtyřsetleté šlechtění, kdy se brambory šlechtily na výnos, šlechtily se proto, aby měly co nejnižší obsah glykoalkaloidů, aby byly odolné vůči současným chorobám, škůdcům, aby měly vysoký obsah škrobu u průmyslových odrůd, u stolních odrůd aby měly pěkný vzhled, aby měly výbornou chuť a také aby měly potřebné množství vitamínů a různých důležitých obsahových látek v bramborách. V současné době se vyskytuje velká řada odrůd. Některé odrůdy jsou se žlutou slupkou, některé mají slupku hnědou. Šlechtilo se taky na barvu slupky červenou, světle fialovou. Rozdíl je i v barvě dužniny. V našich podmínkách jsou nejoblíbenější brambory, které mají žlutou dužninu. Brambory s bílou dužninou jsou přijímány ne tak dobře, protože dříve byly pěstované brambory na škrob a ke krmným účelům právě s bílou dužninou a takový ten trend, že bílá dužnina je na krmení dobytka a na zpracování v průmyslu, ten dál přetrvává. V Americe jsou zachované samozřejmě různé barevné odrůdy, různé velikostní odrůdy, odrůdy různých tvarů, kdy mají rohlíčkovitý tvar s červenou slupkou, různou barvu květů nebo mají kulovitý tvar, světlejších, tmavších odstínů, žluté, hnědé, taky fialové a tmavě modré."

Zkrátka není brambora jako brambora. Některé by vás svým vzhledem jistě překvapily a je otázkou, jestli byste je vůbec dokázali jíst. Ale vraťme se zpět do minulosti. Jak se rostlina s chutnými jedlými hlízami dostala do Evropy? Vypráví se o tom spousta nejrůznějších historek, z nichž některé mohou být dokonce pravdivé.

V našem povídání o bramborách jsme se zatím toulali po krajích více či méně vzdálených. Brambory se však záhy po svém příchodu do Evropy dostaly i k nám, do Čech. Pokračuje opět Dana Strnadová.

Přesto se nakonec brambory prosadily i v lidovém léčitelství...

K čemu ještě se brambory používají dnes? A jaká je jejich "chemie"? O škůdcích, odrůdách a tak trochu i o šlechtění brambor se od Dany Strnadové dozvíte zase za týden. Nejen, že je kurátorkou sbírek rostlinné výroby Muzea českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory, což je jedno z pracovišť Národního zemědělského muzea; zároveň je i kurátorkou výstavy Brambory - skrytý poklad, kterou si právě v těchto dnech na Kačině můžete prohlédnout. Muzeum u příležitosti této výstavy dokonce připravilo speciální lektorský program pro základní školy. Stačí jen předem se objednat... Děti se pak na místě nejen dozvědí spoustu zajímavostí, ale složí si i bramborové puzzle, vyrobí bramborová tiskátka, zahrají si počítačovou hru Jak vyzrát na bramboru a naučí se připravovat bramborák. Co víc ještě chtít?

Vysíláno v Planetáriu č. 37/2008, 13. - 19. září.
Přepis: NEWTON Media, a.s.

autoři: frv , Dana Strnadová
Spustit audio