OSN čistí Libanon od izraelských bomb

Kazetové bomby jsou munice, která nahodile zabíjí a mrzačí nevinné i řadu let po skončení války. Své o tom vědí obyvatelé jižního Libanonu. Měsíc trvající izraelské tažení proti povstalcům z Hizballáhu tam skončilo v srpnu 2006. Přesto lidé dodnes nemohou beze strachu na svá pole a děti procházejí školením, jak tato záludná munice vypadá. Na mezinárodní scéně se rozjela kampaň za celosvětový zákaz kazetových bomb. V jižním Libanonu už je na diplomacii pozdě. O to více práce tam mají odminovací týmy, mezi nimi o vojáci z mírových sil OSN.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

odminování Libanonu

odminování Libanonu | Foto: Břetislav Tureček | Zdroj: Český rozhlas

Jsme na tabákovém poli a italský voják v ochranném obleku právě zaznamenal pod zemí další kovový předmět. Jestli je to nevybuchlá izraelská munice, kterou na jihu Libanonu hledají stovky lidí, zatím není jisté.

Nejprve oči specializovaných odborníků, pak detektory kovů a nakonec piplavá práce s lopatkou i štětečkem. Přesně tak je potřeba najít a prověřit i ten nejmenší kousek kovu. Každý z nich totiž může být malou bombou, které mrzačí a zabíjejí.

"V tomto terénu je ale možné najít i mnoho jiného kovu. Jsou tu nevybuchlé bomby, mnohem víc je ale střepin a také odpadků, třeba plechovek. Naše práce tak má vlastně dvojí efekt, pomáháme místním i s úklidem," říká mi kapitán Giuseppe Pilato. Tak to dopadlo i dneska a na hromadu kovového šrotu přibyly další kusy oceli.

OSN tu vynakládá desítky miliónů dolarů hlavně kvůli odklizení nevybuchlých bombiček z takzvaných kazetových bomb. Většinu z nich Izrael shodil do Libanonu v posledních třech dnech války, kdy už bylo podepsané příměří. Kazetových bomb bylo i podle samotných Izraelců na dva tisíce. Z nich se ale uvolnily statisíce malých bombiček, podle OSN jich mohly být dokonce až čtyři milióny.

"Támhle vidíš žlutočervený kolík. Označuje místo, kde jsme minulý pátek našli nevybuchlou bombičku. Taková munice se pak na místě obloží pytli s pískem a odpálí."

Kazetová bomba obvykle nese stovky malých bombiček. Ty, které Izrael shazoval v těchto místech, jsou americké výroby a jeden nosič jich obsahoval 660.

"Když se bombičky po otevření nosiče rozptýlí po okolí, většina jich vybuchne. Asi 20 procent jich ale neexploduje a zůstávají v terénu - na zemi, pod zemí, ale třeba i v keřích a korunách stromů. Pro obyvatele jsou proto velmi nebezpečné," zdůrazňuje kapitán Pilato.

Od konce války mezi Izraelem a Hizballáhem tu už také zahynulo nejméně 20 místních obyvatel a 14 členů odminovacích týmů. Zranění se počítají na stovky. Hledání bombiček velkých ani ne deset centimetrů je práce pro opravdu trpělivé a pečlivé lidi. Po čtyřiceti minutách práce ve zdejším vedru také vždy musí přijít dvacetiminutový odpočinek.

"Bombardovaný byl celý jih Libanonu. Je tu velmi členitý terén, který se musí prohledávat centimetr po centimetru. Úspěch je tedy i nalezení jediné bombičky."

My jsme u vesnice Mansúrí nějakých sedm kilometrů od izraelské hranice. V okolních sektorech pracují Číňané, Belgičané i vojáci z jiných zemí. Všechny oblasti ale mají jedno společné - odminovací týmy do úmoru pracují metodou pokusů a omylů.

"Když někde najdeme bombičku, vytyčíme kolem ní padesátimetrový okruh a pátráme po dalších. Pak tyto mapy vyhodnocujeme. Naším cílem je také určit směr izraelského útoku, abychom pak snáze hledali rozptýlené nálože," vysvětluje postup italský voják v uniformě mezinárodních jednotek UNIFIL.

Všechno by bylo jednodušší, kdyby Izrael předal OSN mapy a souřadnice, kde kazetové bomby použil. Jak si ale stěžují představitelé světové organizace, židovský stát odmítá tyto údaje poskytnout.

Italové teď prohledávají pozemky, které patří zemědělci Džaafarovi. "Musíme s ním naši činnost koordinovat, protože on třeba musí chodit zavlažovat svá pole. Je ale velmi rád, že jsme tady. Když jsme začínali, řekli jsme mu, že jsme našli jen jednu bombičku. On nás ale uklidňoval a říkal: ´I to je pro nás velká pomoc, i jediná odstraněná bomba je velký úspěch.´"

Strávil jsem s italskými vojáky několik hodin v bytelném ochranném oděvu a s přilbou na hlavě. Opancéřovaným vozidlem teď odjedu do bezpečí, kde žádné miny nehrozí. Statisíce Libanonců tu ale musejí zůstat. Spolu s izraelskou municí, která zabíjí i dva roky po válce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Břetislava Turečka z jižního Libanonu

Břetislav Tureček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme