Kráčel po nestejně napjatých lanech
Dabingová režisérka a překladatelka Olga Walló přispěla volným pokračováním ságy Věže Svatého Ducha k ostatním dílům české vzpomínkové literatury, která se věnuje bouřlivým 50. letům. Rokům znamenajícím definitivní konec časů, ve kterých ještě záleželo na společenském postavení a v nichž intelektuální elita ovládala etiketu, dějiny filosofie i umění. Nástup socialistických idejí, levicového šílenství a boje za kolektivismus se snažil jakékoliv rozdíly smazat, zavrhl klasická díla, zničil osobní ideje a vlastnictví.
V této atmosféře vyrůstá naše malá vypravěčka - jedináček, do kterého rodiče vkládají velké naděje. Přirozeně inteligentní a jemně formovaná vhodnou literaturou i skvělým uměleckým zázemím v rodině prožívá dětství střídavě v kdysi honosné vršovické vile a na zbytku rodinného statku v Polabí. S obrovským zaujetím do sebe nejen vstřebává matčiny a babiččiny vzpomínky na minulé časy, ale také bystře a až lehce ironicky komentuje okolní společensko-politické dění, které je z jejího pohledu okatě jednoduché a přízemní.
Otec je zde vnímán především jako postava s pedagogickým vedením, člověk, který se snaží rodinu zabezpečit, ale přitom se nezpronevěřit svým zásadám. Ti, kdo znají autorčin životopis, nezapochybují, že zachází do autobiografické roviny. Hrdinka vnímá život jako veliké divadelní jeviště plné komedií i tragédií. Zkouší si různé životní role, její dětství je plné fantazie a hravosti. Začátek školní docházky znamená nutnost začít se přizpůsobovat socialistickým zásadám. Díky vlastní inteligenci a vynalézavosti matky se jí podaří nijak zvlášť nevybočovat a zároveň proplouvat systémem, které jí nedokáže dát nic navíc. V popisech školního prostředí se vypravěčsky přibližuje Helence z knihy Hrdý Budžes.
"Hledím tedy nad mraky a vyprávím si příběhy. Někdy úplně zapomínám - to bývám zpravidla vyvolána.
'Postav se! Víš vůbec, kde jsi? Pověz nám, co právě děláme!'
V rozevřeném slabikáři se na mě dívají obrázky: malé auto - velké auto, mí spolužáci se hlásí a volají: široký - úzký, krátký - dlouhý, tlustý - tenký."
"Zabýváme se komparací abstrakt"- říkám přičinlivě a mám zas pro dnešek pokoj.
Za jedním zdánlivě obyčejným životním úsekem se skrývají bouřlivé emoce vyjádřené "texty terapeutické povahy, které mají v posledku patrně za úkol konstituovat jakési příjemné, vyrovnané, bližním příliš neubližující já." Střídají se pasáže plné filozofických postřehů a tezí formulovaných ve zdánlivé jednoduchosti, rozbory klasických literárních děl a postav (zvláště působivý je matčin přednes a interpretace Shakespearova Richarda III. před spaním místo pohádky). To vše dohromady vytváří podnětné a originální čtení, které bude mít další pokračování.
Olga Walló: Kráčel po nestejně napjatých lanech, Praha, Labyrint 2007, 186 s.
