Brambory - 1. část
Brambory jsou dnes zřejmě tou nejobyčejnější součástí našeho jídelníčku. Každé školní dítko však ví, že tomu tak vždycky nebylo. Naši středověcí předkové byli závislí na obilovinách a luštěninách. Brambory, to byla novinka novověku. Zvlášť, bereme-li za jeho počátek rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil pro Evropu Nový svět. Právě odtamtud k nám brambory přišly.
Kde přesně se nachází pravlast brambor? Kdo je jako první pěstoval a jak tito první pěstitelé svou úrodu zpracovávali? Jak vůbec ony prabrambory vypadaly? Lišily se hodně od těch dnešních? Na tyto i mnohé jiné otázky odpovídá Dana Strnadová, kurátorka sbírek rostlinné výroby Muzea českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory.
"Pravlastí brambor je samozřejmě západní část Jižní Ameriky, oblasti dnešního Peru, Bolívie a Chile. Už před příchodem Evropanů zde Inkové pěstovali brambory. Na tehdejší dobu měli poměrně vyspělé zemědělství - používali dřevěné nářadí, používali jakýsi druh oradla a dokázali svá pole i zavlažovat. V té době před příchodem Evropanů znali už několik odrůd brambor, které pro ně byly v podstatě hlavní potravinou. Tyto brambory zpracovávali jednak na výrobu chleba nebo z nich vyráběli polévku. Také z nich vyráběli alkoholický nápoj, který byl podobný našemu pivu. Aby mohli brambory uchovávat, naučili se je konzervovat. Nechali namrzlé brambory namočené ve vodě, vodu potom z brambor vyšlapávali bosýma nohama, následně potom brambory dali někam na slunné místo a takto uchované brambory vydržely mnoho let a byly také předmětem výměnného obchodu mezi horským obyvatelstvem a pasteveckým lidem nížin, který na oplátku směňoval s nimi vlnu. Prapůvodní brambory měly podstatně odlišný vzhled od těch současných brambor. Podstatné bylo to, že byly menší, měly hořkou chuť, obsahovaly velké množství glykoalkaloidů a tyto glykoalkaloidy způsobovaly, že brambory byly celkově hůře stravitelné.
Některé tradiční formy zpracování se zachovaly. Na náhorních plošinách And, kam z hlediska přírodních podmínek nemůže proniknout nějaká výrazná technologie, se i v současné době brambory zpracovávají a konzervují podobným způsobem jako kdysi. Divoké brambory tam rostou pořád. V současné době v Peru roste zhruba 4000 druhů brambor, zaevidovaných v Mezinárodní organizaci brambor, která je v Limě v Peru. Brambory, které známe my, jsou výsledkem zhruba čtyřsetletého šlechtění. Brambory se šlechtily proto, aby měly co nejnižší obsah glykoalkaloidů, aby byly odolné vůči současným chorobám, škůdcům, aby průmyslové odrůdy měly vysoký obsah škrobu, stolní odrůdy pěkný vzhled, výbornou chuť a také aby měly potřebné množství vitamínů a různých důležitých obsahových látek.
V současné době se vyskytuje velká řada odrůd. Některé odrůdy jsou se žlutou slupkou, některé mají slupku hnědou. Šlechtilo se taky na barvu slupky červenou, světle fialovou. Rozdíl je i v barvě dužniny. V našich podmínkách jsou nejoblíbenější brambory, které mají žlutou dužninu. Brambory s bílou dužninou nejsou přijímány tak dobře, protože dříve byly brambory s bílou dužninou pěstované na škrob a ke krmným účelům a trend, že bílá dužnina je na krmení dobytka a na zpracování v průmyslu, dál přetrvává. V Americe jsou zachované samozřejmě různé barevné odrůdy, různé velikostní odrůdy, odrůdy různých tvarů, kdy mají rohlíčkovitý tvar s červenou slupkou, různou barvu květů nebo mají kulovitý tvar, světlejších, tmavších odstínů, žluté, hnědé, taky fialové a tmavě modré."
Zkrátka není brambora jako brambora. Některé by vás svým vzhledem jistě překvapily a je otázkou, jestli byste je vůbec dokázali jíst. Ale vraťme se zpět do minulosti. Jak se rostlina s chutnými jedlými hlízami dostala do Evropy? Vypráví se o tom spousta nejrůznějších historek, z nichž některé mohou být dokonce pravdivé.
V našem povídání o bramborách jsme se zatím toulali po krajích více či méně vzdálených. Brambory se však záhy po svém příchodu do Evropy dostaly i k nám, do Čech.
Přesto se nakonec brambory prosadily i v lidovém léčitelství...
K čemu ještě se brambory používají dnes? A jaká je jejich "chemie"? O škůdcích, odrůdách a tak trochu i o šlechtění brambor se od Dany Strnadové dozvíte v příštím díle. Nejen, že je kurátorkou sbírek rostlinné výroby Muzea českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory, což je jedno z pracovišť Národního zemědělského muzea, zároveň je i kurátorkou výstavy Brambory - skrytý poklad, kterou si právě v těchto dnech na Kačině můžete prohlédnout. Muzeum u příležitosti této výstavy dokonce připravilo speciální lektorský program pro základní školy. Stačí se předem objednat... Děti se pak na místě nejen dozvědí spoustu zajímavostí, ale složí si i bramborové puzzle, vyrobí bramborová tiskátka, zahrají si počítačovou hru Jak vyzrát na bramboru a naučí se připravovat bramborák.
Vysíláno v Planetáriu č. 37/2008, 13. - 19. září.
