Kaligrafie aneb Zdi Šanghaje
Ač název výstavy Kaligrafie láká diváka skrze zcela konkrétní význam, je jeho smysl vlastně víceznačný. Neboť práce architekta a fotografa Milana Pitlacha jsou sice svého druhu poctou tomuto tradičnímu východnímu umění, zároveň jej však provazují s avantgardními, abstraktními výtvarnými tendencemi Západu. Výstavu na zámku Zbraslav ostatně proto pořádají hned dvě instituce Národní galerie: Sbírka moderního a současného umění spolu se Sbírkou orientálního umění.
Pitlachovi, žijícímu již pět let v Šanghaji, kde projektuje rozsáhlé stavební komplexy, umožnil zdejší pobyt proniknout do tradic i současné tvářnosti čínské kultury, včetně jejího objevování na místech, kde bychom je nečekali. V šestnáctimilionové megalopoli tak začaly vznikat jeho fotografické cykly, z nichž nyní můžeme spatřit právě soubor v podstatě abstraktních fotografických zobrazení nápisů (jakýchsi obdob západních grafitti), vyskytujících se na zdech rozpadajících se budov určených k demolici.
Autor neovládá čínštinu, proto mu zůstávají skryty sémantické významy nápisů: vnímá je spíše jako ornament fascinující výtvarnou čistotou. Uvědomil si, že formální řešení kaligrafických nápisů jsou blízká kompozicím čínské i japonské krajinomalby s její seriálovou metodou sestavování jednotlivých prvků či motivů. Ve zlomovém okamžiku vlastní inspirace pak nahlédl, že tyto nápisy uchvacují nejen svou kaligrafickou invencí, ale i barevností a kompozicí, odkazující k některým velkým zjevům moderního umění (Jasper Jones, Antonio Tápies, Mark Tobey, Alberto Burri, Cy Twombly). Procesuální pravidla vzniku fotografických obrazů jej pak přivedla k poznání, že zvětšený znak se může stát kompozičně osvobozeným, plnovýznamovým tvarem s výraznou tendencí k ryze abstraktním kvalitám. Zároveň ale odolal možnosti uchopit svá témata ve světelné, tedy prostorové modelaci a ponechal jim dvojrozměrnost na způsob závěsného obrazu. Struktura podkladu, ať už samotné omítky či barevně odlišených přemaleb na zdech, na nichž nacházel své motivy, umožňuje v důsledku procítit i zvláštní významové napětí mezi autenticitou spontánního projevu a nadhledem odosobněných estetických pravidel.
Výstavu, kurátorsky připravenou Helenou Honcoopovou, můžete zhlédnout do 23. listopadu.
