Lepší pozdě než nikdy
Herečka Tereza si myslela, že je na vrcholu své slávy. Na dosah měla exkluzivní smlouvu, noviny byly plné titulků s jejím jménem, peníze nebyly problém. Ale stačila chvilka nepozornosti, telefonování za noční jízdy autem a ocitá se téměř nepohyblivá v nemocnici.
Vše, čeho dosáhla, se jedním okamžikem téměř vytratilo. Sláva je zapomenuta, manažer a milenci ji opustili, ani pro bulvár není jako invalida zajímavá. Její zoufalství se přeměňuje na vztek, který si vybíjí na svém okolí. Chuť do života a snahu o cvičení a rehabilitaci jí má vrátit řádová sestra, boromejka Marie. I ta si prošla kdysi soukromým peklem, ve svém nitru má bolestné vzpomínky, ale teď je jejím posláním pomáhat druhým. Odjíždí s Terezou na statek po její babičce. Zde, v klidu a kráse venkovského prostředí, spolu navzájem obě "bojují". Ostrá slova padají na obou stranách. Tereza si musí přiznat, že dosavadní život byl povrchní a Marie se musí vyrovnat s minulostí a přiznat si, že je jen člověk, který také může udělat chybu. Sblížit se mohou jen tehdy, když nebudou jedna druhé nic skrývat.
Tereza však po čase upadá do odevzdaného živoření. Marie, ve snaze ji "vyburcovat" povolá nejdříve do domu Jakuba, architekta, tesaře i řemeslníka a hlavně Terezinu dětskou lásku. Pod záminkou přebudování prostor pro pohyb na vozíčku Jakub pomalu proniká do Tereziny blízkosti a prolamuje krunýř sebelítosti. Dalším krokem je oživení vzpomínek na holčičí spolek. Kdysi si 5 kamarádek na místním hřbitově slíbilo pomoc a přátelství až do smrti. Osud je rozdělil, navzájem se odcizily a Tereze zazlívají především to, že se k nim na výsluní své kariéry nehlásila. Jedné z nich je ale podle věšteckého snu souzena smrt. Která to bude? Budou vůbec schopny se po tolika letech bavit normálně, bez zášti a závisti?
Jednoduchá dějová linie, prostý příběh se silnými emocemi a konfrontace v každé kapitole dají čtenáři mnoho příjemných chvil strávených při čtení románu, jehož autorka dokáže mistrovsky navodit dějové napětí i s jen několika pečlivě vypracovanými postavami. Iva Hlaváčková už dokázala zaujmout české čtenářky např. románem Sčítání zla nebo Horší už to nebude. I zde sázela na charakterově složité postavy. Podle posledně jmenovaného napsala stejnojmenný scénář, jenž byl oceněn Cenou Sazky a České filmové a televizní akademie za třetí nejlepší nerealizovaný scénář hraného filmu v roce 2006.
Iva Hlaváčková: Lepší pozdě než nikdy, Praha, Ikar, 2008, 296 s.
