Stovky sklářů děsí budoucnost

7. říjen 2008
Pod kůži

Ve Světlé nad Sázavou budou stovky lidí bez práce. Další tisíce tam žijí v nejistotě, co bude dál s jejich domovem. V sedmitisícovém městě zkrachovala továrna na výrobu skla a obyvatelé se bojí, že se jejich domov promění v mrtvé město. Jsou jejich obavy oprávněné? A jak situaci vnímá analytik Raiffaisenbank Aleš Michl?

Ve Světlé nad Sázavou zkrachovala továrna, která dávala obživu většině obyvatel sedmitisícového města. Lidé se proto oprávněně ptají, co s jejich domovem bude dál. Ve sklárnách se vyrábělo umělecké i užitkové sklo a v továrně skoro půl století pracovaly celé generace sklářů. Ve Světlé je jich 1250. A skoro nikdo z nich v obnovení výroby v obrovských halách u výpadovky na Havlíčkův Brod nevěří.

"Je to špatné. Moc špatné. Výplatu asi nedostaneme. Uvidíme. Mám tu i rodinu. Špatné," uvedl zaměstnanec zkrachovalé sklárny. Takový podzim si asi nikdo z nich nepředstavoval. Před Vánocemi bývá dostatek zakázek, tak mohli foukat a brousit další vázy a mísy a dělat radost lidem po celém světě. "Jsme z toho úplně hotoví. Je konec. Jsme brusiči..., nemohu mluvit, nezlobte se," řekla se slzami v očích další zaměstnankyně podniku.

Na výdělcích ze skláren jsou závislé celé rodiny. "Je to otřesné. Jestli manžela propustí, tak nevím, co budeme dělat. Máme dvě malé děti, hypotéku..." postěžovala si mladá maminka ze Světlé nad Sázavou. Jejímu manželovi řekli, ať už druhý den do práce nechodí. Další muž ani nemůže mluvit. "Nejsmutnější pohled je, když se vypouští pec. Dělám u toho od roku 1975. Byl to nejsmutnější pohled," řekl.

Polovina akcií mateřské společnosti světelských skláren patří českému státu, respektive bance ČSOB. Management mluví až o čtyřmiliardových pohledávkách. Pro další skláře, tentokrát starší manžele, je to jen těžko vysvětlitelné. "Na to se nedá nic slušného říct. Když nás všichni potopili. Zítra už nemusíme chodit. Výroba už nejede, tak nemusíme chodit už vůbec. Zatím. Ale jestli se to rozjede, jaké sklo pojede, to je ve hvězdách. Teď budeme doma, až nám skončí výpověď, tak potom by se šlo na úřad práce." "Prostě nám stát nepomohl. Měl 49 procent akcií, nepomohl. Nepomůže obyčejným lidem."

Na Vysočinu mezitím přijíždí ministr financí a rezolutně říká, že stát zadlužené firmě nepomůže. Několik dnů na to vláda rozhodne, že lidem zaplatí rekvalifikace a uhradí část nákladů na dopravu ze Světlé do jiných měst. Tady je bezprostřední reakce dalšího skláře ze Světlé. "Stát, jak se zachoval vůči těmto lidem, jak se říkalo, že sklářství má zlaté dno a že bylo symbolem Čech, stát se k tomu postavil zády, a jestli jim dal nějakou symbolickou částku čtyři miliony na rekvalifikaci a že je doveze do práce, to je výsměch," řekl pan Petr, sklář, huťmistr s bezmála třicetiletou zkušeností. Také jeho se dotkne výpověď.

Sám ale nelení a shání práci jinde. Čeká ho pravděpodobně stěhování. "Když třicet let děláte v oboru a nic jiného neznáte, tak vám nic jiného nezbývá, než jít a hledat práci ve svém oboru. Když jí najdete, tak přece nebudete dojíždět tři sta nebo dvě stě kilometrů. Musíte udělat takové rozhodnutí, než se doopravdy odstěhovat," vysvětlil.

Světlá nad Sázavou ale zůstane Světlou a život se tam nezastavil. "Je mi líto, že to takhle dopadlo. Je ošklivé dívat se na lidi, kteří odtamtud jdou smutní," uvedla obyvatelka města. Na náměstí Trčků z Lípy se lidé o ničem jiném nebaví. Téměř každý oslovený má něco společného se sklárnami.

Zdrceni jsou také lidé na radnici. Místostarosta Josef Böhm pamatuje, když velké sklárny stavěli. Dnes mluví o katastrofě. "Dopad psychický je možná ještě horší než to, že lidé přestali brát mzdy. Když je někdo ve sklářství zaměstnaný celý život, a je to třeba rodina, kde jsou skláři v několikáté generaci, tak si dovedete představit, co prožívají," řekl místostarosta.

Co čeká Světlou nad Sázavou? Právě toto si myslí pan Petr: "Bude to mrtvé město. Zůstane jeden krám. Jestli tady jsou tři holiči, zůstane jeden. Lidé budou muset chodit pryč a nebudou mít peníze." Realitní makléři mluví o prudkých pohybech cen nemovitostí, majitelé restaurací, obchodů a služeb se bojí. Obyčejní lidé opakují slova pana Petra - Světlá nad Sázavou bude mrtvé město.

Jeden velký podnikatel je neštěstí

1250 obyvatel ze sedmitisícové Světlé nad Sázavou je dnes bez práce. To je dost vysoké číslo na to, aby tamní lidé byli optimisty a věřili tomu, že jejich město, kde zkrachovaly sklárny, bude stejné jako dřív. Jeho osud může být podobný osudu Zruče nad Sázavou, kde před lety zkrachovala továrna na výrobu obuvi.

Kdysi to bývalo slavné obuvnické město a boty se žirafou znal celý svět. Ale v 90. letech chlouba Zruče nad Sázavou, firma Sázavan, skončila. Byl to šok, řekla nám před chvílí starší paní. V centru města je několik omšelých obchodů, kino a divadlo už nefungují. "Byly tady kvetoucí obchody, bylo tady kino, bylo tady divadlo. Pádem Sázavanu se všechny tyto věci změnily, řekl bych celkem k nepoznání," potvrdil jeden z místních, bývalý zaměstnanec Sázavanu František Veleta, který podobně jako řada dalších malosériově vyrábí boty.

Sázavan krachoval několik let. Postupně propouštěl zaměstnance a v roce 1998 o práci přišlo zbylých zhruba sedm set lidí. K tomu skončilo i obuvnické učiliště. "Město Zruč se po pádu Sázavanu nevzpamatovalo. Naopak lidé začali utíkat do jiných aglomerací, jako je třeba Praha. Nebo dokonce utíkají do takových aglomerací, které dávaly lidem obživu odtamtud. Například z Bohdanče dojížděli lidé do Sázavanu, dnes zaměstnává spoustu lidí bohdanečská pila," dodal František Veleta.

Sázavan a jeho osud byl až nápadně podobný sklárnám ve Světlé. Podnik prošel privatizací a téměř polovina akcií patřila českému státu. Stejně jako ve Světlé narostly dluhy a někdejší Baťova továrna skončila. "Ostatní akcionáři, kteří získali akcie v kuponové privatizaci, byli v tomto případě bez jakéhokoliv dozoru státu, což nikdo, ani na Fondu národního majetku, nevysvětlil," přiblížil tehdejší situaci Jaroslav Jelínek, který byl na konci 90. let starostou.

Pokoušel se jednat, chtěl koupit státní podíl a podniku alespoň trochu pomoci. Nic takového se ale nestalo a Sázavan tak říkajíc klesl ke dnu. Jediný velký podnik v malém městě je neštěstí, je přesvědčený po deseti letech Jaroslav Jelínek: "Je známo neštěstí takovýchto měst. V Posázaví je to typické. Ať už je to v poslední době Světlá, ale dřív to byla Ledeč, která obdobím Kovofiniše prošla bez větších problémů. Jeden jediný velký podnikatel. V okamžiku, kdy se podnik dostane do potíží, pak je problém se zaměstnaností."

Zruč má na rozdíl od Světlé jedno veliké plus - u přivaděče na dálnici D1 byly pozemky, které se rychle proměnily v průmyslovou zónu. Světlá nad Sázavou podnikatelské plochy nemá. Vše v místech plánované zóny patří restituentům, se kterými radní dlouhou dobu jednají.

Pásová výroba končí, skláři musí vsadit na luxusní zboží

Ve Světlé nad Sázavou budou stovky lidí bez práce. Další tisíce tam žijí v nejistotě, co dál bude s jejich domovem. V sedmitisícovém městě zkrachovala továrna na výrobu skla a obyvatelé se bojí, že se jejich domov promění v mrtvé město. Bojí se, že jejich domov bude následovat osud vylidněného města Ledeč a nebo Zruč, kde před lety zkrachovaly velké podniky.

Ekonom a analytik Raiffaisenbank Aleš Michl považuje postup státu vůči krachujícím sklárnám ve Světlé nad Sázavou za správný. "Musíme si říct, jestli sklářský průmysl tak, jak se u nás dělal, by byl do budoucna prosperující. Myslím si, že pásová výroba u nás bude končit a budeme se muset zaměřit na kvalitu," vysvětlil Aleš Michl, přičemž se domnívá, že krize ve Spojených státech uspíšila pád některých průmyslových sektorů.

Logo

Právě skláři vyvážejí do USA. Kurz koruny vůči americkému dolaru ale od roku 2000 posílil o 60 procent. V tom se zmenšil objem nových zakázek. "Krize byla pro tento sektor smrtící trojkombinace. Jediná možnost pro tento sektor je, aby se zaměřil na luxusnější zboží, aby si vybudoval tradiční luxusní produkt a aby si získal loajalitu zákazníků, kteří takový produkt budou kupovat," řekl Aleš Michl, který očekává, že sklářské firmy se výrazně ztenčí a přežijí podniky s dvaceti zaměstnanci a špičkovým produktem.

Analytik také uvedl, že za poslední rok výrazně vzrostlo úvěrové riziko podniků. Ten je ale zároveň i o polovinu menší, než je kritická úroveň. "Je to takový čas vystřízlivění, kdy jsme byli zvyklí na růst HDP šest procent, teď budeme mít kolem tří procent. Čili vystřízlivění, návrat k normálu. Nemyslím si, že je to nějaká tragédie," dodal Aleš Michl.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu.

Ve středu 8. října se budeme v pořadu Pod kůži zabývat tím, jak se zbavit závislosti na nikotinu.

autor: mik
Spustit audio

Více z pořadu