Čínská malba v Rudolfinu
Výstava přináší velkoformátové malby tří patrně nejvýznamnějších čínských malířů střední generace, z nichž především Zhang Xiaogang stojí dnes na samém vrcholu pomyslného žebříčku nejen v Číně, ale i v euroamerickém uměleckém světě. Ač všichni tři vycházejí z dědictví evropské malířské tradice, je jejich dílo jednoznačně formováno čínskou realitou a senzitivitou.
V dramaturgii Galerie Rudolfinum hraje tvorba asijsko-pacifické oblasti, a především současné Číny, velkou roli. Od první výstavy současné čínské malby v roce 1997, na níž byli (mezi jinými) už tehdy zastoupeni Zhang Xiaogang a Feng Mengbo, mělo české publikum možnost shlédnout v Galerii Rudolfinum čtyři mimořádně obsáhlé projekty zahrnující tvorbu více jak šedesáti čínských umělců z oblasti malby, videoartu a umělecké fotografie. Většina z nich patřila později k nejfrekventovanějším jménům mnoha velkých přehlídek v nejvýznamnějších evropských i amerických galeriích a museích. Aktuální výstava se věnuje - v souladu se vzrůstajícím významem tohoto fenoménu na světové scéně - současné čínské malbě. Ta díky svým odlišným kořenům a východiskům zaujímá velmi specifické postavení malby bez obvyklé (v evropském slova smyslu) minulosti, a tudíž i s neobvyklou, ale o to očekávanější budoucností.
Nynější pražská výstava je koncipována jako přehlídka dosavadní tvorby. U každého autora jsou akcentovány klíčové obrazy z devadesátých let, pocházející ze soukromých čínských sbírek, které charakterizují zásadní směřování jejich díla. Velký prostor je následně věnován nejnovějším obrazům. Je třeba zdůraznit, že všichni tři malíři koncipovali a vytvořili ta nejdůležitější díla přímo pro pražskou výstavu, pro konkrétní prostor Galerie Rudolfinum s jasným vědomím významu tohoto projektu.
Malba Zhang Xiaoganga (* 1958), inspirovaná rodinnou fotografií z doby kulturní revoluce, ale například i evropskou tradicí surrealismu, zkoumá představu identity v čínské kultuře kolektivismu. Dílo se soustřeďuje kolem konceptu "rodiny" - konkrétní i rozšířené na nejširší společnost a Zhangovy portréty zobrazují nekonečnou genealogickou řadu imaginárních sobě navzájem velice podobných předků a předchůdců. Koncept paměti, záchytného bodu v toku času, přenesl autor v nejnovější tvorbě také na prázdnou krajinu a interiéry, jimiž prošla minulost a zůstala jen nostalgická vzpomínka.
Fang Lijun (* 1963), jeden z vůdčích představitelů tzv. cynického realismu, přetavil osobní zkušenost dětství a především konce 80. let do figurálních scén zdánlivého harmonického klidu, skrývající však až potměšilou reakci na domácí politické události. Počátkem nového tisíciletí přechází jeho tvorba od lokálních, žánrových scén až k monumentalizaci nadsazeného patosu davových scén někde uprostřed oblaků mezi nebem a zemí, nad vzdutými mořskými živly. Nová realita jeho odlehčeného hedonismu v našem prostředí bezděčně odkazuje k transcendetntí realitě barokních nástropních fresek.
Od malířských počátků v duchu politického popu přesunul Feng Mengbo (* 1966) už v polovině 90. let hlavní těžiště své tvorby k počítačově generovaným videosekvencím. Řada těchto prací, často kritizujících cynismus počítačových her a záměrně využívajících jejich formálních postupů, vyústila v nedávné době v návrat k obrazům. Jejich základem je počítačově konstruovaná obrazová struktura dotvářená v reálu klasickou malbou. Nejnovější série krajin je neobyčejně bohatě vrstvená zpráva o historii klasické čínské malířské disciplíny.
Kurátoři výstavy: Chang Tsong-zung, Petr Nedoma
Výstava probíhá do 28. prosince 2008.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
