Z Aeskulapovy čtvrté kapsy
Známý neurolog MUDr. Svatopluk Káš počtvrté zalovil ve své letité a bohaté sbírce historek, příběhů a perliček. Všechny historky (někdy malinko upravené) jsou o opravdových lékařích uváděných s plnými jmény a ukazují hlavní aktéry jako osoby, které mají smysl pro humor, občas se přeřeknou anebo obyčejně lidsky chybují. Drobné detaily servírované vybraným jazykem nenechávají nikoho na pochybách, že jde mnohdy o autentické medailonky opravdových veličin. Asi se vám při čtení bude hodit lékařský slovník, neboť si rozšíříte znalosti o názvech diagnóz, kterými stránky bohatě oplývají. Jestliže je pravda, že humor léčí, pak malé zlehčování vážných situací nemusí být na škodu. Kniha je rozčleněna do pěti oddílů, ale neočekávejte v ní žádné "kameňáky".
Praktičtí lékaři, "nejdůležitější článek zdravotnictví", měli největší věhlas v období prvorepublikovém a po 2. světové válce. Především z této doby pocházejí minipříběhy se zvučnými jmény lékařských veličin, které vzbuzovaly úctu a předcházel je zasloužený věhlas. S noblesou a profesionálně si počínali pokaždé, když je někdo volal třeba i v noci. Byli zde hlavně pro pacienty.
"MUDr. Václav Kryšpín, dlouholetý lázeňský a městský lékař v Poděbradech, se kdysi procházel po poděbradskému hřbitově a prohlížel si pomníky. Lékaře zahlédl místní hrobník a hned ochotně přispěchal:
'Potřebujete něco, pane doktore?'
'Ale ne, děkuji, já si tu tak chodím, dívám se a vzpomínám.'
'No jo, bodejť by nevzpomínali. Vždyť je stejně všechny léčili.'"
Anekdotické situace se vyskytují i v nepříliš známém odvětví lékařství - vojenské medicíně. Za "vojáčkováním", povely a říznou disciplínou se skrývají špičkově vybavená pracoviště s lékařskými kapacitami, jež občas odhodí šněrující uniformu a nedbají na šarže.
"Brněnský vojenský lékař MUDr. Rudolf Chytra byl nevrlý. Na marodce se mu hromadila spousta vojáků, většina z nich s naprostými hloupostmi, nebo dokonce ulejváci. Když vyšetřil krátce po sobě čtyři takové s podobnými banalitami, pronesl k dalšímu znechuceně:
'Prosím vás, kdybyste nebyl na vojně, to byste šel taky s takovou pitomostí k doktorovi?'
'Ne, soudruhu kapitáne, to bych si pro něj poslal.'"
Medicínský humor v zubařském křesle se sebou nese nádech zvuku vrtačky, roztřesených nešťastníků s bolavými zuby a přitom doktorů, bez kterých by těch bezesných nocí bylo mnohem více. I zde se najde několik úsměvných situací, které vám usnadní další vkročení do jejich ordinace.
"Jeden pacient v ordinaci MUDr. Soviara byl moc zvědavý. Ptal se na přesné parametry zubní vrtačky, na přesný počet jejich otáček, na způsob, jak ji držet, na eventuální možnost její opravy a tak dále. Otázky nebraly konce. Nakonec i jinak velmi ochotný pan docent ztratil trpělivost a s úsměvem pacientovi nabídl:
'Nechcete si tu vrtačku vzít do ruky a sám si ten zub vyvrtat? Já bych vám při tom jen tak trochu radil.'"
Ani ředitelská část nemocnic není tak suchopárná, aby se tu nenašlo pár humorných situací. Úředničina dokáže ukázat lidskou tvář, za písmeny na lejstrech vyskočí skrytá pointa a vyvolá úsměv na tváři. V záznamech našich pojišťoven jsou zaneseny pravé poklady od pacientů, kteří se snažili v dobré víře přizpůsobit úřednickému či medicínskému jazyku a zůstali nedoceněni.
"Klient: 'Zemřela mi babička. Mám vrátit její průkazku VZP?'
Pracovnice VZP: 'Ano. A přiložte k tomu, prosím, kopii úmrtního listu nebo stručný dopis, proč průkazku vracíte.'
Klient: 'A podepsán mám být já, nebo babička?'"
Několik posledních perliček získal autor z doby, kdy učil na zdravotnické škole budoucí sestřičky. Jejich profese je vnímána napůl andělsky, jsou pro nás synonymem obětavých duší s milou tvářičkou, občas rozverné (jako z Básníků) a lze jim odpustit drobné nedostatky.
"Mladičké lékařce interního oddělení ve Strakonicích se jedna pacientka při příjmu zdála moc bledá, chudokrevná. Nechala nabrat krev na krevní obraz a ještě hned na ambulanci dala pokyn sestře, rovněž mladinké, aby pacientce píchla injekci vitaminu B12. Po chvíli se starostlivě zeptala:
'Jano, už jste jí tu B12 píchla?'
'Ano, paní doktorko, vlastně ...' a teď trochu zaváhala, 'my jsme v lékárně B12 neměli. Tak jsem jí píchla dvě ampulky vitaminu B6.'"
Svatopluk Káš: Z Aeskulapovy čtvrté kapsy. Obory terénní aneb Ti, kdo pracují hlavně s papíry a razítkem, jakož i zubařskými kleštěmi a laskavým slovem, ilustrace Jiří Winter-Neprakta, Praha, Galén, 2008, 232 s.
