Moderní genetika versus prastará houba

Houba Batrachochytrium dendrobatidis se živí proteinem keratinem v pokožce obojživelníků a zvláště nebezpečná je pro některé druhy žab. Odborníci ji pokládají za přímého viníka faktu, že populace 43 procent všech známých druhů žab zažívají období úpadku. Houba se na Zemi vyskytuje už nejméně 500 milionů let, ale obojživelníky začala decimovat teprve v poslední době. Bylo prokázáno, že poté, co se houba objeví v novém prostředí, zde do jednoho roku zahyne asi 80 procent obojživelníků. V otázkách, proč a jak obojživelníky zabíjí, zatím odborníci stále nemají jasno.

Houba se od svých moderních příbuzných značně liší a odborníci z University of Idaho proto sekvenovali obě její životní stádia. První představují jednobuněčné zoospory, které se usazují na pokožce obojživelníků a rostou do druhého, komplexnějšího stádia označovaného jako sporangia. Právě tohle stádium je pro svého hostitele často smrtelné.

Sekvenování odhalilo řadu důležitých genů, ale jedna rodina - geny pro enzymy metalopeptidázy - se zdá být zvláště významná. Jeden nebo několik podobných genů se vyskytuje i u neškodných druhů hub, ale Batrachochytrium dendrobatidis jich má plných devětadvacet. Tyto geny se podle univerzitní zprávy navíc aktivují ve stádiu sporangií, v zoosporách jsou "vypnuté". Mohly by proto být hlavním důvodem zabijáckých schopností prastaré houby.