Pokr Washingtonu s vízy pro Čechy

17. říjen 2008

Je to už pár desetiletí, co jsem si do svého tehdejšího azylového pasu s trvalým pobytem v západním Německu žádala o turistické vízum do Spojených států. Přesto si živě vzpomínám, jak mně řada otázek zarazila. Některé proto, že byly hodně intimní,- například jaké má žadatel choroby a jestli je homosexuál, a jiné proto že se mi zdály nehorázně naivní. Jedna například zněla, a to si opravdu nevymýšlím, zda žadatel o turistické vízum do USA má v úmyslu zavraždit tam amerického prezidenta.

O vízum jsme si ovšem tenkrát, na začátku 70. let, žádali na americkém velvyslanectví v Bonnu poštou a dostali jsem pasy za tři neděle s vyřízenými vízy nazpátek.

Když se dnes probírám internetovými fóry, kde si čeští občané vyměňují zkušenosti s žádostmi o turistická víza do Ameriky s frontami před velvyslanectvím a sáhodlouhými osobními pohovory, je mi jasné, že ta moje tehdejší zkušenost byla proti tomu procházka růžovým sadem. Přesto je otázka, jestli by na tom Česká republika nebyla pokud jde o turistická víza do Ameriky nakonec líp, kdyby vsadila místo na bilaterální jednání s Washingtonem o zrušení vízové povinnosti na společný postup v rámci EU. Americký prezident si sice na dnešek pozval velvyslance některých nových členských zemí EU, aby jim konečně zvěstoval to, na co Češi čekají už od březnové Topolánkovy návštěvy ve Washingtonu: napříště si budou moci, pokud si nechají vystavit tzv. biometrické pasy s řadou sice zaklíčovaných, ale velmi osobních údajů, žádat o turistická víza do Ameriky elektronicky. Topolánek to tenkrát prezentoval rovnou jako zrušení vízové povinnosti a v médiích ho zavalila vlna nadšení. Někteří komentátoři šli dokonce tak daleko, že českého premiéra rovnou povýšili na vyjednavače za celou tu část unie, jejíž občané - na rozdíl od starých členských zemí s výjimkou Řecka- potřebují při turistice po USA vízum.

V Evropském parlamentu se ale o tomto českém sólovém výstupu koncem dubna pak skutečně jednalo a ukázalo se, že proti němu existuje řada výhrad . Nešlo přitom o to, že by ostatní země snad Čechům jejich vyhlídku na de facto elektronicky udělovaná víza nepřály. Problém byl v tom, že jestliže se jeden stát rozhodl jednat s Washingtonem v této věci bilaterálně, nebylo možno vyloučit, že se americká vláda bude pak snažit uplatnit český mustr i na všechny ostatní.

Slovinec Dragutin Mate, jehož země tehdy unii předsedala, zahájil dubnovou rozpravu tím, že zdůraznil naprostou nezbytnost společné politiky pro zrušení víz v členských státech EU a zavedení jednotného elektronického systému cestovní autorizace. Jak bude probíhat výměna údajů a jakých informací se bude týkat, to měla podle jeho slov definovat rámcová dohoda mezi EU a USA. Konkrétním vyjednáváním byl pověřen zástupce EK Jacques Barrot, který zdůraznil, že dohoda s USA musí být založena na zásadě reciprocity, a to včetně ochrany osobních údajů. Za konservativní tábor v EP mluvila Polka Urszula Gacek a řekla doslova, že postup některých členských států, které zahájily jednání samy, považuje za nevhodný, protože dává americkým úřadům prostor k nátlaku. Obdobné stanovisko formulovali za svou frakci i evropští socialisté a většina dalších parlamentních skupin. Řecký poslanec Papadimoulis byl dokonce přesvědčen, že rozhodnutí české vlády podepsat s USA bilaterální dohodu o bezvízovém styku je porušením komunitárního práva, a že americkým úřadům nelze předávat žádné údaje nad rámec evropsko-americké dohody o předávání dat pasažérů leteckého provozu, tzv, dohody PNR, kterou ratifikovala i ČR. Nakonec dodal, že Řecko si také nevyjednává s USA extra dohodu, ačkoliv patří ke kmenovým členům EU a jeho občané přesto dodnes potřebují do Ameriky turistická víza.

Za Českou republiku ostře, až emotivně odmítli kritiku Jana Bobošíková a Jan Zahradil. Komise prý arogantně překračuje své pravomoci, kárá ty, kteří se snaží cestou výměny informací překazit záměry teroristů a uděluje lekce z evropanství.

Dodejme, že konkrétní podmínky, na které hodlá česká vláda v dohodě s Washingtonem ohledně elektronických žádostí o vstup českých občanů do USA vlastně přistoupit, zná doposud zřejmě jen ona sama. Na veřejnost v létě pouze problesklo, že je Praha snad ochotna smířit se s ozbrojeným doprovodem letadel do USA- což by ovšem lety značně prodražilo- anebo že by aerolinky předávaly informace i o příbuzných pasažérů. V každém případě se ale ví, že je třeba nejdřív ještě uzavřít smlouvu o výměně informací o osobách, v minulosti trestaných za nejzávažnější trestné činy. Text je údajně už dojednán, podpis je prý jen formalitou. Dojde k němu zřejmě koncem října, až do Prahy přiletí americký ministr pro vnitřní bezpečnost Michael Chertoff. Už brzy bychom tedy mohli být moudřejší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio