Jde pevně kupředu naše zem

Velmi obecný úvod by mohl předznamenávat cestu k mnohým oblastem postiženým ne normalitou společenského zřízení ovládajícího českou realitu druhé poloviny dvacátého století. Autor si k svému zahloubání vybral obraz krajiny. Rozhodl se s pomocí poznatků společenských a přírodních věd podrobit krajinu Čech, Moravy a Slezska zevrubné analýze a přiblížit proměnu její kulturní paměti, podoby a symbolické i skutečné hodnoty.

Pavel Hájek prostudoval řadu podkladů a vytvořil základní přehledový text, který umožňuje rozpoznat základní podněty i konkrétní příklady v dostatečně nepředpojatém rámci. Z počátku je zde krajinný vývoj charakterizován čtverým způsobem. Kulturní krajina je nahlížena v co nejobjektivnějším rozložení jako objekt, jemuž je proměna přirozená (Kulturní krajina jako změna a setrvačnost). ; který je třeba rozeznávat v co nejvíce neutrálních polohách (Krajinný vývoj nespěje od dobrého ke špatnému). , jež nadto nejsou nepřirozené (Radikální změna ve způsobu hospodaření s krajinou není anomálií) . Vše se děje s ohledem na "kulturnost" krajiny, tedy na fakt, že "hodnocení krajiny je zčásti dobově podmíněné .

Hlavní část knihy Petra Hájka zabírá struktura krajinotvorných procesů, které jsou pro utváření a přetváření krajiny podstatné, a především ve sledovaném časovém úseku byly intenzivně aplikovány. Jednotlivé zásahy do krajiny (např. znárodnění půdy, vylidňování venkova, zesvětštění nebo militarizace krajiny) jsou sice uvedeny do širšího kontextu, tudíž je jasné, že nebyly "vynalezeny" pouze pro dané údobí. Problém ovšem je, a z Hájkovy faktografie to vysvítá více než jasně, že ve druhé polovině dvacátého století byly užívány masivně a natolik intenzivně, že jejich projevy jsou nejen nepřehlédnutelné (autor je v rámci svého výkladu výborně fotograficky ilustruje), ale většinou také destruktivní a nevratné. Paměť krajiny (včetně sídel a doplňků) zde působí coby mlčící a trpící svědek. Ozvuk někdejší propagandy to, vysloven v suchém souhrnu, mrazivě potvrzuje: Hodnotu a význam krajiny zhusta udávala jen procenta zvyšovaných výnosů na hektar, objemů těžby uhlí, meziročního nárůstu bytové výstavby - hmatatelné důkazy úspěšnosti v "boji o zrno", namířeném proti starým pořádkům a kapitalistickému imperialismu.

Kniha o proměně krajiny je studií přehlednou a seznamující. Jsou v ní rozkrývány jednotlivé činitele, působící na krajinnou "tvář", které byly dimenzovány danými společenskými a politickými poměry. Odráží se v ní útlak i samolibá expanze. I když autor v počátcích své analýzy upozorňuje, že "vývoj kulturní krajiny českých zemí trvá již více než šest tisíc let a komunistický režim do něj vstoupil na čtyři desetiletí", a přesto, že v závěru místní poměry vkládá do evropského kontextu, je nepřehlédnutelné, že totalitní pohled na krajinu a její obhospodařování byl a zůstává škodlivý, a navíc, že pokud byl koncentrován do jednoho období, pak pro výsledný efekt není možné najít pozitivní obhajoby. A také, že jediným řešením jsou dlouhá a namáhavá léta rekultivace.

Pavel Hájek, Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989, Malá skála, Praha 2008, str. 163.