Exit 89: Dějiny jako rozdrcené vzpomínky
Pražské divadlo Archa přichází, jak je jeho dobrým zvykem, s netradiční inscenací. V rámci česko-slovensko-německého projektu 68/89 - Divadlo.Doba.Dějiny, jenž se mimoděk připojuje k letošnímu osmičkovému šílenství, vzniklo představení na zakázku. Tím je zajímavější, že ač byly jedním z ústředních témat zadání události roku 1968, k realizaci projektu byli přizváni tvůrci, kteří tuto dobu nezažili. Exit 89 sami nazývají tragickou operetou.
Scénář, či spíše libreto, bylo svěřeno prozaikovi a dnes již i scenáristovi Jaroslavu Rudišovi a mladému německému spisovateli Martinu Beckerovi. Hudba (v představení hraje živá kapela - spíše miniorchestr) Michalu Nejtkovi, režie pak Jiřímu Havelkovi. Věkové rozmezí výše zmíněných je 26 - 36 let, což ovšem mj. znamená, že se témat mohou zhostit s nezatíženým srdcem. "Pracovalo se nám dobře, text se se rodil hodně dlouho, první verzi jsme psali německy jen já a Martin. Potom jsme ji nechali přeložit a na finálním scénáři přes léto pracovali česky a pak zase česko-německy s režisérem Jiřím Havelkou," osvětluje Jaroslav Rudiš. Neméně důležitým stavebním prvkem představení je svěží scénografie Dády Němečka, který se spolu s Havelkou mohl ve velkém sálu Archy rozmáchnout v nebývale velkém prostoru.
Vypadá to, jako bychom do poloviny představení sledovali nedůležité příběhy, které se moc neovlivňují. Dvojice, která se má ráda, ale tak trochu se hádá, kamioňáci, kteří oba milují ženu z obsluhy benzínky. Jejich průnikem je pouze stejné místo děje - dálniční benzinová pumpa na Vysočině, blízko exitu 89. Nedaleko odtud v roce 1992 tragicky zahynul Alexandr Dubček - ústřední postava neméně tragických událostí roku 1968.
Dubček ožívá skrze nosnou postavu inscenace - svého řidiče, jehož sem autoři nechali zabloudit zmateného jen v pyžamu, aby položil květiny na Dubčekův pomník. Řidič má v hlavě totiž již od srpna 1968 kulku, která nejde vyndat a způsobuje mu halucinace, prudké výpady a také nechtěné návraty paměti. Celé představení, a hudební výstupy zvláště, jsou vlastně vystavěné na návratech do vzpomínek jednotlivých postav - vzpomínek na politické i čistě osobní události, odehrávající se v oné době. "Každý si myslí, že to, co vidí, slyší a cítí, je realita," říká jedna z postav a naznačuje, že si tak každý vytváříme vlastní osobní dějiny. Čili celé dějiny mohou být jen nadrcenými vzpomínkami...
Tvůrci se opravdu do zadání nebáli pustit s vtipem, jaký bychom neočekávali. Navíc i do druhého plánu zadání - tradičně složitých česko-německých vztahů, jež reprezentují česko-německé dvojice postav. "Ty jsi tak trochu... Němec!" ohrnuje nos při jedné hádce nad svým partnerem slečna. "Vás Čechů kdyby bylo víc, tak je z Evropy jedna velká vyhulená hospoda," vrací to Čechům Němec. A tak dále, podobných hlášek je v Exitu spousta. Humor a někdy až fraškovité scény jsou velkou devizou představení a také účinnou sebeobranou před velkou tíhou tématu. Např. několikrát zastaví děj herec-překladatel, který německému či českému publiku překládá a vysvětluje, co se právě odehrálo. Nebo kamioňáci vzpomínají na idylické doby, kdy kamioňácká Evropa nebyla tou uspěchanou unijní Evropou jako dnes. Na doby, kdy Evropa byla sice rozdělená železnou oponou, ale kamioňáci - Polák, Němec, Čech i Turek si byli rovni.
Vypadá to, že toho je na jedno představení mnoho, ale ony se ty střípky najednou začnou skládat a propojovat a gradovat až k závěrečné utopické bitce a silnému dramatickému skoku. Dubčekův řidič skáče do bazénu, ale nikdy nedoskočí, tak jako Dubček díky okupaci nikdy nedokončil svou nápravu věcí veřejných. "Musí to skončit, aby to mohlo začít," opakuje se v představení několikrát.
"Exit 89 by se měl v Arše reprízovat v prosinci a snad i v příštím roce. V rámci projektu 68/89 Divadlo.Doba.Dějiny bude inscenace rovněž uvedena na scéně hamburského divadla KAMPNAGEL , 16. 11. pak v Divadle Husa na provázku v Brně a v novém roce v Sophiensaele v Berlíně," doplňuje za divadlo Archa Pavlína Svatoňová.
