Svět kolem nás očima neslyšících
Chcete-li aspoň na chvíli utéct od neutuchajícího hluku a šumu velkoměsta, nedá se nic dělat, musíte po schodech. A až je vyšlápnete, zahnete mírně vlevo, projdete dlouhou chodbou a na jejím konci už je váš cíl. Pokud jste totiž šli po těch správných schodech, tedy po schodech vedoucích do věže Novoměstské radnice, nacházíte se právě na příjemně odpočinkové výstavě s otazníkovým názvem Jako vejce vejci?
Ani titul výstavy, ani její obsah však nevypovídá ještě nic o její drobné zvláštnosti. Všechny zde prezentované fotografie totiž pocházejí z rukou mladých neslyšících fotografů, sdružených v organizaci Zavři uši, které také tuto výstavu pořádá. "V našem sdružení nepůsobí žádní profesionální fotografové, ale zkrátka neslyšící, pro které je fotografování velkým koníčkem. Mají za sebou již několik odborných přednášek, jeden z fotografů chodil na kurz fotografování. Zatím se ale všichni řídí při pořizování fotografií pouze svým instinktem..." říká členka tohoto sdružení a zároveň jedna z vystavovatelů Marie Basovníková. A v čem se podle ní vůbec liší práce neslyšících fotografů od práce slyšících? "Vzhledem k tomu, že neslyšící lidé vnímají okolní svět především vizuálně, odráží se to i v jejich fotografické tvorbě. Více si všímají drobných detailů a rozdílů," . Její slova dokládá i výstava, kterou můžete na Novoměstské radnici vidět do 14. listopadu.
Když se nějaká výstava jmenuje Jako vejce vejci?, je už téměř zřejmé, jaký námět provází všechny vystavené diptychy - je jím podobnost. Podobnost, která je na některých zde vystavených fotografických obrazech tím jediným pojítkem mezi jinak neslučitelným. Podobnost, kterou bychom v našem okolí ani nehledali, a pokud, tak možná ani nenašli. Podobnost, která tu je paradoxně tím působivější, čím metonymicky kontrastnější jsou obě předlohy. Takovou podobnost mohou najít opravdu jen lidé, kteří se dokáží dívat kolem sebe, a je tedy pochopitelné, že velkou část z nich tvoří právě fotografové. Tím spíše neslyšící.
"Název projektu Jako vejce vejci? byl původně nápad naší slyšící předsedkyně. Museli jsme tento nápad delší dobu probírat, neboť přirovnání 'jako vejce vejci' se v jazyce neslyšících, tedy znakovém jazyce, nevyskytuje. Co se jeho samotné realizace týče, nechtěli jsme fotit pouze to, co se samo nabízí, jako například dvojčata nebo pána a jeho psa. Rozhodli jsme se, že budeme fotografovat snímky, které mají něco podobného a nebo spolu alespoň okrajově souvisí, ať už svou vizuální podobností a nebo třeba názvem," říká Marie Basovníková.
Výstava Jako vejce vejci? je dokladem toho, že i toto již několikrát ozkoušené fotografické téma, tedy vzájemná podobnost, může nakonec přinést něco nového, může být výzvou a motivací, jak stokrát opakovaný motiv překonat na postoprvé. A u několika zde vystavených fotografií se to skutečně podařilo. Někdy jejich autoři využili vědomé inscenace obou svých předloh (i když, pravda, v některých případech možná až zbytečně nápadné), jindy hledali pouze "obraz do páru" a některé snímky působí dokonce tak přirozeně, jako by vznikly vlastně úplně náhodou a jakoby to byla až jejich neuvěřitelná podobnost, která je svedla dohromady.
Velmi "divácky atraktivní" jsou fotografie vzájemně podobných struktur. Byť i zde jde o téma již celkem "klasické", vždy nutí fotografa hledat: hledat kýženou dvojici už předem tak, aby dohromady působila harmonicky (tonálně či tvarově) a zároveň aby nešlo o struktury, se kterými se běžný člověk setkává každý den a nezřídka si jejich podobnosti také všimne. Na mnohých dílech je snaha takovou dvojici najít velmi dobře patrná.
Mezi exponáty se dá najít i mnoho tak zdařilých fotografií, které by si možná jednou zasloužily spíše samostatnou prezentaci, kde by jim nebyla upřena divákova plná a s žádným jejich "kvazidvojčetem" nesrovnávající pozornost. Ale kdo ví, dveře jim snad ještě nejsou zavřeny.
Cílem této a dalších výstav pořádaných sdružením Zavři uši je ukázat, že neslyšící jsou schopni zvládnout to, co slyšící, nebo je třeba i v mnohém předčit. V duchu integrace se nesou také jejich slavnostní zahájení. "Návštěvníci našich vernisáží se mohou seznámit nejen s našimi fotografiemi, ale také blíže poznat kulturu neslyšících. Během kulturního programu mají možnost seznámit se například se zpěvem ve znakovém jazyce, pantomimou či se během moderování ve znakovém jazyce dozvědět zajímavosti ze světa neslyšících," uzavírá Marie Basovníková.
Fotografie z výstavy Jako vejce vejci? dále poputují patrně do KC Praha 12, kde by měly být vystaveny v únoru příštího roku.
