Rostliny mohou akumulovat nanočástice
Vědci z University of Delaware přinesli první experimentální důkaz o tom, že rostliny mohou ve svých tkáních akumulovat nanočástice.
O nebezpečí, které by v životním prostředí mohly představovat nanočástice, se mezi odborníky stále vedou dlouhé debaty. Někteří se obávají akumulace nanočástic v potravním řetězci a nepředvídatelných následků, které by mohly zahrnovat i toxické působení na lidi i zvířata. Vědci z University of Delaware zkoumali, jestli se nanočástice do potravního řetězce mohou dostat prostřednictvím rostlin.
Několik druhů pokusných rostlin pěstovali ve vodném hydroponickém roztoku, který obsahoval nanočástice z magnetického oxidu železnato-železitého neboli magnetitu. Po dvaceti dnech rostliny z roztoku vyndali, zcela vysušili a pomocí magnetometru v jejich tkáních hledali nanočástice. Zjistili, že schopnost absorbovat nanočástice u rostlin existuje, ale značně se liší u různých druhů. Například rostliny fazolu téměř žádný magnetický signál nedávaly, zatímco u tykvovitých rostlin byl velice silný.
Vědci také testovali rostliny tykví pěstované nikoli ve vodném roztoku, ale v písku nebo půdě s obsahem nanočástic. Z písku rostliny absorbovaly nanočástic mnohem méně než z vodného roztoku, a z půdy vůbec žádné. Vědci se nyní chtějí zaměřit na výzkum mechanismů, kterými nanočástice do rostlin mohou vstupovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
