Litvínov jako předzvěst

Radikálové přislíbili, že příště do toho půjdou s ještě větší vervou. Lze očekávat, že i policie se důkladněji připraví a nasadí více těžkooděnců, koní i techniky.

Myslím, že by bylo chybou, kdyby státní moc pokládala podobné události za pouhou kriminální, tedy policejní záležitost. Jsou totiž ukazatelem rostoucího vlivu tzv. pravicového extremismu, jemuž se dostává (asi nejen v Litvínově) podpory veřejnosti, která pravděpodobně není ani pravicová, ani extremistická. Spíše tu máme co činit s obecnějším tíhnutím k populismu a jeho sklonem k radikalizaci.

Populismus je slovo v žurnalistice a v politických polemikách často užívané, ale obsahově nejasné. Populus je latinsky lid. Kdo má být tím lidem, to je různé. Někdy je to dav, případně neurčitá množina těch, kdo jsou ochotnější než jiní tím davem se stát. Jindy je to tzv. prostý lid, čili široká veřejnost, masy, tedy (zjednodušeně řečeno) "národ minus jeho elity". Populistická politika je definována jako líbivá. Populisté vyhlašují, případně provádějí to, co se lidu líbí. Např. zvyšování mezd bez ohledu na možnosti ekonomiky. Nebo ostouzení či vylučování těch, kteří se lidu nelíbí. Populismus může mít spoustu podob. Společným rysem je převaha emocí nad racionalitou. Zdálo by se, že je hoden odsouzení. Pokud však emoce ovládnou významnou část veřejnosti, mohou leccos změnit. Mohou uvést zemi v chaos, způsobit převrat, někdy i revoluci. Záleží na tom, kdo se té příležitosti chopí. - Tak horké to u nás zatím není, ale rozumný politik by neměl nad populismem ohrnovat nos. Měl by uvážit, jak prostý lid cítí a hlavně proč tak cítí. Může se totiž stát, že se prostý lid odvrátí od jedněch politiků a dá svůj hlas jiným politikům, resp. těm, kdo si jimi z jeho vůle stanou.

Jak moc je naše česká současnost přízniva vzniku a šíření populistických nálad? Dosud se zdálo, že nepříliš. Snad proto, že se nám, jak pravila hlava státu, dosud nikdy nevedlo tak dobře jako nyní. To se ale může změnit. Světová finanční krize, přerůstající leckde v krizi ekonomickou, nás zatím postihuje méně než jiné, ale i ona otřásá vžitými jistotami a budí obavy. Též ideová a hodnotová vyprázdněnost naší politiky a zejména chování její reprezentace vyvolává v části veřejnosti (patrně větší než malé) výbušnou směs negativismu a zloby, snad i touhu po "rázných řešeních".

A pak je tu další téma: romský problém a znepokojivá neschopnost státní moci i občanské společnosti postavit se mu čelem. I on má svou dynamiku. Přibývá míst sociálního propadu Romů. Jejich mladší generace se tam postupně radikalizuje, zajisté po svém. Nedaří se tomu rozumět, ba ani problém pojmenovat. Nelze o něm vést svobodnou veřejnou rozpravu. Brání tomu mediální scéna, která si osvojila pokrytecký postoj tzv. politické korektnosti a sugeruje ho i politikům. Kdo tuto konvenci nerespektuje, riskuje, že bude označen za rasistu. Nesluší se mluvit o "romských neplatičích", ale jen o "neplatičích". Média se občas zmíní o nezaměstnanosti Romů, nikoli o stále častější nezaměstnatelnosti mnohých z nich. Gabalova zpráva o romských ghettech žurnalistiku neinspirovala. Zato se jí podařilo vštípit veřejnosti nechuť k Jiřímu Čunkovi, třebaže nikdo přesně neví, co ten člověk vlastně spáchal. Zdá se, že romská tématika slouží pranýřování politických odpůrců, nikoli otázce, jak řešit samotný problém.

Ti, kdo ho nepociťují, reagují mrazivým nezájmem. V těch, kdo s ním mají osobní zkušenost, se hromadí nespokojenost a zášť. Živná půda populismu. Vytěsněného problému se ujímají tzv. extremisté - a bodují. Např. v Litvínově. A nejen tam. Romové jsou ponecháni svému osudu, zatímco politici se handrkují o posty v mechanismu moci, neboť volby rozdaly karty jinak. Brzy budeme svědky "porcování medvěda". - Není to povzbudivá vyhlídka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .