Antarktické ledovce jedou po vodě z jezer

Antarktida nevypadá jako jezerní krajina. Její jezera se zraku běžného pozorovatele skrývají pod několikakilometrovou vrstvou ledovců. Přesto je vliv jezer patrný i uprostřed věčně zmrzlé pustiny. Tým amerických glaciologů vedený Leighem Steamsem z Mainské univerzity to zjistil sledováním východoantarktického Byrdova ledovce, který patří v Antarktidě k největším. Sbírá sníh z obrovské plochy a ročně vyplivne do Rossova ledového šelfu 20 gigatun ledu. Někdy se tempo posunu ledovce zrychlí, jindy zase zpomalí. Steams a jeho kolegové sledovali změny v rychlosti postupu Byrdova ledovce prostřednictvím satelitních snímků pořízených v rozmezí let 2005 až 2007. Zároveň pozorovali pomocí radarů i dění hluboko pod ledem, kde se skrývají dvě velká jezera.

V jezerech pod ledovcem se hromadí voda a nádrže čas od času "přetečou". A právě v té chvíli nabírá postup ledovce na rychlosti. Voda se dostane mezi ledovou masu a horninu podloží a ledovec po ní začne klouzat, jako kdyby podloží někdo důkladně namazal. Výsledky výzkumu Byrdova ledovce zveřejnil vědecký časopis Nature Geoscience.

Tání ledovce na ploše jeho kontaktu s horninovým podložím je vyvoláno geotermální energií a třením. Toto teplo nemůže unikat do okolí, protože silná vrstva ledu funguje jako účinná izolace. Proto na spodku ledovce panují teploty velmi blízké bodu tání. Glaciologové vylučují, že by na tání spodní strany ledovce mohly mít významnější vliv změny v teplotě atmosféry.