Knihy smolné - 1. část

23. listopad 2008

Už jste se někdy setkali s pojmem "smolná kniha"? Pokud ano, tak nejspíš v souvislosti s čarodějnickými procesy. Smolné knihy proto považujete za něco hluboce středověkého. Pravda je ale jiná. Smolné knihy jsou současnosti mnohem blíže, než si možná myslíte; jsou také předmětem zkoumání historické vědy, která z nich dovede vyčíst mnoho zajímavého. A co se týče čarodějnic - ani s těmi to není tak žhavé.

O smolných knihách se hovořilo na konferenci, věnované stavu a zpřístupňování středověkých a raně novověkých městských knih, která se v říjnu konala na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Podrobně o nich referoval Petr Kreuz z Archivu hlavního města Prahy. Rozhovor poskytl i nám... Pro začátek jsme ho požádali o podrobnější charakteristiku - co přesně byly smolné knihy a co se do nich zapisovalo?

Kreuz: Smolná kniha je protokol vedený nějakým hrdelní pravomocí vybaveným soudem, zpravidla tedy městským, kde je zaznamenáván průběh inkvizičního řízení, úkony, které byly prováděny s osobou obviněnou z nějakého závažnějšího trestně právního nebo hrdelního deliktu. Těžiště zápisu ve smolných knihách, zejména v těch ze šestnáctého, sedmnáctého století, tvoří záznam zločincovy výpovědi v mučírně, to znamená před mučením na mučidlech a po sejmutí z mučidel. Zpravidla je ten zápis ve smolné knize uzavírán záznamem o vykonání exekuce, nejčastěji hrdelní , tedy o popravě dotyčného zločince. Smolné knihy nejsou, i když existuje taková zažitá představa, pramenem středověkým; jsou typickou soudní knihou raného novověkou. Se smolnými knihami se u nás setkáváme v období od první čtvrtiny šestnáctého století, to znamená od samého sklonku středověku, do třetí čtvrtiny osmnáctého století, to znamená do tereziánského období. Samozřejmě můžeme najít i knihy středověké, počínaje sedmdesátými léty čtrnáctého století, kde jsou jednotlivé zápisy o mučení a výsleších pro použití tortury, nicméně tyto zápisy jsou většinou rozptýleny v různých smíšených pamětních knihách a podobně. S těmi úplně prvními dochovanými samostatně vedenými smolnými knihami se setkáváme skutečně až od počátku šestnáctého století.

Kdo ty zápisy do smolných knih prováděl a jak vypadají po formální stránce?

Kreuz: Existuje taková představa, že zápisy do smolných knih prováděl specializovaný krevní písař, kterého měla alespoň větší města. Ve skutečnosti těch dokladů o existenci písaře specializovaného na vedení smolné knihy existuje naprosté minimum. Máme je třeba pro tak velké město jako je Tábor; jinak v běžném městě větším i menším královském vedl zpravidla tyto zápisy radní písař. Pakliže město mělo větší kancelář, vedl zpravidla smolnou knihu některý z mladších písařů. Co se týče formální podoby zápisů, tak v těch starších smolných knihách ze šestnáctého a z první poloviny sedmnáctého století, jsou poformální stránce ty zápisy velmi jednoduché, protože v podstatě obsahují nějaký nadpis typu vyznání, jméno zločince, v některých případech jsou zápisy ve smolných knihách ještě zajímavě označeny jako "kšaft", což je termín používaný pro závěť, pak tam následuje záznam o tom, že ta osoba byla z nějakých důvodů dodána do mučírny, čímž bylo zahájeno to inkviziční řízení, pak je tam zpravidla kratší či delší záznam o výpovědi zločince a zápis ve smolné knize uzavírá nějaký kratší či delší záznam o provedení exekuce. Někdy je tam třeba jenom "provazem popraven" nebo "sťat" a podobně, někdy je i ten záznam o vykonání exekuce delší. Ty smolné knihy vedené od poloviny sedmnáctého století a v osmnáctém století jsou obsahově pestřejší, tam ten zápis z výpovědi na mučení není tak výrazným těžištěm zápisu. Je v něm zachycena i jiná agenda, navíc ta výpověď zločince už nemá charakter souvislého vyprávění, ale jsou to takzvaná interrogatoria a responzoria - to znamená, že zločinec většinou odpovídá na jakési normalizované otázky a navíc ten zápis v knihách obsahuje i další agendu spojenou s výkonem hrdelního soudnictví. Je tam třeba i korespondence s apelačním soudem, který se koncem sedmnáctého století konečně prosadil jako instituce schvalující v celých Čechách rozsudky smrti, jsou tam i vyúčtování poprav, které se od poloviny sedmnáctého století stávaly záležitostí stále nákladnější a nákladnější. V šestnáctém století byly v Čechách podle našich odhadů vykonány řádově stovky poprav ročně, protože jsme tady měli přes tři sta hrdelních soudů a v některých bylo vykonáno každý rok i několik poprav. Zatímco v období, které my nazýváme "temno", to znamená po třicetileté válce, v době pobělohorské, ten počet vykonaných poprav v Čechách radikálně klesá a jsou jich pouze desítky ročně. Je to dáno řadou faktorů - výraznější státní kontrolou nad výkonem hrdelního soudnictví, dále tím, že se snížil počet obyvatelstva a je nedostatek pracovních sil. Obyvatelstvo je více vázáno k půdě, není tolik osob, které by se volně potulovaly po státě; stát vydává od sedmnáctého století různá nařízení, která zabraňují potulce, snaží se usídlit příslušníky těch okrajových skupin, to, řekněme, asociální obyvatelstvo. Mimochodem obětí těchto zákonů proti potulce jsou od konce sedmnáctého století romští kočovníci, kteří jsou násilně usídlováni a nebo jsou vypovídáni z té které konkrétní země, a pokud jsou při potulce přistiženi podruhé, potřetí, tak už jsou obětí hrdelního soudnictví nejen v oblasti mrzačících trestů, ale někdy jsou i za tu potulku popravováni. Podstatné, co chci říct, tedy je, že šestnácté století, doba předbělohorská, tam to hrdelní soudnictví je volnější a počet poprav je vyšší. Teprve v druhé půlce sedmnáctého století se stává poprava záležitostí relativně vzácnou a také zřejmě až v tom sedmnáctém století se také stává díky své relativní vzácnosti i záležitostí "divácky atraktivní".

Smolné knihy, do kterých se v období raného novověku během inkvizičního řízení zapisovaly výpovědi zločinců, podrobených útrpnému právu, jsou pro odborníky velmi významným historickým pramenem. Co všechno z nich lze vyčíst i nadále objasňuje Petr Kreuz.

Do dnešních dnů se dochovalo kolem padesáti smolných knih českých a moravských měst. Je to hodně nebo málo? Které z nich jsou nejstarší, nejrozsáhlejší a které z nedochovaných smolných knih historici nejvíce postrádají? O tom si budeme s Petrem Kreuzem, pracovníkem Archivu hlavního města Prahy, povídat zase příští týden. Dozvíte se také, jak by měla vypadat kvalitní kritická odborná edice smolné knihy. Většina jich totiž zatím stále existuje jen v rukopisném originále a nikdy nebyla vydána tiskem - natož s nějakým odborným komentářem a historickými poznámkami.

Vysíláno v Planetáriu č. 47/2008, 23. - 28. listopadu.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:18).

autoři: frv , Petr Kreuz
Spustit audio