Předkongresový boj uvnitř ODS

Stojí proti sobě prezident Václav Klaus a premiér Mirek Topolánek a právě oni neváhají použít jakékoli prostředky. V týdnu před kongresem se ještě budeme divit.

V těchto dnech se zdá, že tvrdší prostředky používá Václav Klaus. Nejvážnější je jeho podpora nové pravicové straně, která sice ještě nevznikla, ale jejíž skořápka může být připravena, pokud euroskeptici vedení pražským primátorem Pavlem Bémem na kongresu prohrají. Rozkol uvnitř ODS se tedy stal veřejným tématem, což upomíná na období před jedenácti lety, kdy se občanská demokracie rovněž rozštěpila. Její část vedená Janem Rumlem tehdy založila Unii svobody, která pak nahradila v pravé polovině stranického spektra liberální Občanskou demokratickou alianci a přežila dvě volební období.

Tentokrát se může utrhnout konzervativní křídlo a založit euroskeptickou stranu, která má obdobný, byť jen pracovní název Libertas.cz Zatím jde pouze o dramatická prohlášení a spekulace. Faktem ovšem zůstává, že v této chvíli už je vyloučen kompromis mezi Topolánkem a jeho vyzyvatelem Bémem, který má blízko ke Klausovi. K úplnému rozkolu ve straně nemusí dojít, pokud ovšem favorit předsednické volby Topolánek vyhraje, může se spolehnout, že mu jako premiérovi budou straničtí kolegové mydlit schody s velkým nasazením.

Dalším úderem Topolánkovi je zveřejnění zápisu rozhovoru s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v týdeníku Reflex, který má blízko k Hradu. Dodejme, že zahraniční oddělení Klausovy kanceláře má diplomatické zápisy k dispozici.

Zápis nepřinesl jedinou novou informaci, ovšem znemožnil Topolánka na evropské úrovni. Jak s ním teď může jakýkoli evropský státník vážně jednat, když se bude muset obávat úniků do českého tisku? Pro české předsednictví Evropské unie to je mimořádně nepříjemná zpráva. Dalo by se tedy říct, že v útocích na Topolánka to prezidentská část ODS značně přehnala. Ovšem na druhé straně se chová pouze podle pravidla "Na hrubý pytel hrubá záplata". Topolánkovy aktivity po prohraných volbách do krajů a Senátu jsou totiž něčím, co ze všeho nejvíc připomíná postup hlavního hrdiny v amerických katastrofických filmech.

Očividně se snaží odvést pozornost od volební porážky, která se nepříjemně dotkla všech krajských organizací ODS. Ovšem metodou je vytváření ještě větších katastrof.

Exaktním příkladem se stala tzv. reforma zdravotnictví. Topolánek ji ve vládě prosadil bez ohledu na to, že tím dovršil rozkol ve Straně zelených, kde se dvě poslankyně postavily proti Bursíkovu vedení. Od koaličních záměrů se distancuje i část lidoveckých poslanců a údajný Topolánkův výrok, že koalice je stejně mrtvá a že se jen hledá nějaké nové řešení, dost přesně popisuje současnou situaci.

Zdravotnická válka v koalici naštěstí nemá žádný reálný dopad, horší je, co se děje ve sněmovně. Premiér chce ukázat svou sílu a se značně nejistou většinou prosazuje daňové změny na příští rok. Tento týden už ztroskotal, když nebyl schopen najít náhradu za hlasy tří vzbouřených poslanců v čele s Vlastimilem Tlustým. Tento úhlavní premiérův nepřítel už avizoval, že nepodpoří ani špatně připravený rozpočet a tak je otázka, podle čeho se budou v příštím roce řídit státní výdaje.

Premiér přitom odmítá jednání s opozicí, aby si neuškodil na kongresu a ČSSD už také dala najevo, že rozpočet podpoří jen za dohodu o předčasných volbách.

Všechno nemusí dopadnout úplně špatně, protože definitivní jednání o rozpočtu proběhne až po kongresu a Topolánek bude mít nejspíš tři dny čas na nějaký politický veletoč, po kterém najde přece jen s někým dohodu. Zatím však nic není na stole.

Dalo by se pokračovat, ale neblahá situace vlády a rozpočtu jsou dostatečnou ilustrací Topolánkovy násilnické strategie. Proto se ani nejde divit tomu, že protistrana odpovídá stejně tvrdými prostředky. Začátkem příštího roku tedy nemusí mít Česko parlamentem uznanou vládu ani rozpočet, namísto toho získá před předsednictvím dost příšernou pověst, navíc se rozdělí nejsilnější strana. Naštěstí existují i méně katastrofické scénáře.

Ovšem těžko si jde představit, že příští volby, ať už budou nebo nebudou předčasné, vyhraje pravice. Vzpamatovat se z bratrovražedné války jí může trvat stejných osm let, jako jí to trvalo po roce 1997. Když se Klausovi povede jeho konzervativní převrat, přijde o spoustu voličů. Pokud se nepovede, povede ji nadále Topolánek, který svými reformami přišel zcela spravedlivě o středové voliče. Prostě chybí východisko a bude ho třeba teprve najít. Na kongresových barikádách to ovšem půjde těžko.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .