Grónsko bude asi mít širší autonomii - ale možná mu to nebude stačit

29. listopad 2008

Ve většině evropských států se pokládá za úspěch, jestliže se referenda zúčastní nadpoloviční většina oprávněných voličů. V Grónsku - které je alespoň politicky součástí Evropy, jakožto dánské území - se úterního referenda zúčastnilo úctyhodných dvaasedmdesát procent voličů. Z toho plyne, že téma muselo být pro obyvatele ostrova, který ze čtyř pětin zůstává pod ledem, opravdu horké. Oč šlo? Formálně pouze o větší míru autonomie, jenže v pozadí jsou touhy po úplné nezávislosti na Dánsku.

Větší autonomii řekli své "ano" tři čtvrtiny těch, kteří k urnám přišli. A tato drtivá převaha se zdá naznačovat, že Gróňané si posléze plnou samostatnost opravdu prosadí.

Nebo jim snad v tom může ještě něco zabránit?

A ptejme se i jinak: byla by plná nezávislost pro největší ostrov světa výhradně požehnáním? Nemuselo by se za ni nějak i zaplatit?

Ze spojení s Dánskem kynou Grónsku i výhody. Ty tam jsou doby, kdy bylo pouhou kolonií. Od roku 1979 má autonomní status, svou vládu a svůj parlament. Autonomie je pravda omezená, Grónsko může samostatně rozhodovat jen o svých vnitřních záležitostech, a to ještě ne o všech. Ostrovní policie a námořní stráž jakož i soudnictví podléhají Kodani. A oficiálním jazykem je dánština.

To vše se ale změní, až dánská vláda výsledek úterního referenda uzná. A to je téměř jisté - přestože referendum mělo konzultativní, a nikoli závazný charakter. S příslušným rozšířením pravomocí autonomní vlády se pak počítá od příštího června. Změní se i oficiální jazyk: místo dánštiny bude v Grónsku vládnout kallalisut, jazyk Eskymáků, kteří tvoří devadesát procent grónské populace. A kteří, mimochodem, na jméno Eskymák slyší neradi, poněvadž toto oslovení vnímají jako urážku. Sami si říkají Inuité - tedy Lidé.

Některým Gróňanům možná udělá dobře také to, že z hlediska mezinárodního práva budou považováni za specifický subjekt, odlišný od Dánů. Odpovědnost za obranu ostrova a za jeho zahraniční vztahy si však nadále, bez ohledu na rozšíření autonomie, ponechá Dánsko.

A hospodářská stránka věci? Na ostrově by mělo zůstávat více zisku z využívání jeho přírodního bohatství. To bude na úkor Dánska. Jenže Dánsko se pak chystá snížit své velké dotace (ročně v přepočtu 600 milionů dolarů), které se na příjmech grónského fisku podílejí třetinou. V důsledku toho mnozí Dánové věří, že Grónsko je jejich zemi ekonomickou přítěží. Pravda je taková, že i přes dotování grónského sociálního systému a placení ostrovních úředníků má Kodaň z ostrova čistý zisk - byť malý.

V relativně blízké budoucnosti však může být vláda nad Grónskem velice lukrativní. Na ostrově a v okolních vodách jsou rozsáhlá ložiska ropy a zemního plynu. Ropy má být třicetkrát tolik než kolik jí má Kuvajt - a více, než kolik jí bylo vytěženo za posledních čtyřicet let ze dna Severního moře. Je tu také zlato, diamanty, uran. A to vše má být po očekávaném oteplování mnohem přístupnější než dnes.

Právě ropou se ohánějí zastánci úplné nezávislosti. Po grónsku bychom asi řekli, že už se vidí v době, kdy jim v nezávislém Grónsku budou pečení tuleni sami létat do úst.

Splní se ale těmto nadšencům sny, které si teď s ropou spojují? Nečeká Grónsko po případné samostatnosti vystřízlivění stejné jako třeba obyvatele Východního Timoru? Ti měli pro odtržení od Indonésie ještě lepší důvody, než má nyní pro svou samostatnost Grónsko. A také oni se mohli kojit nadějí na zisky z rozlehlých ložisek ropy a zemního plynu. Zatím se je ale nedaří využívat - a mnozí Východotimořané hudrají, že za indonéské nadvlády se jim po ekonomické stránce dařilo lépe.

Něco podobného za pár let možná uslyšíme i z Kosova. Samostatnost téhle surovinově nebohaté země, průmyslově zaostalé a s energetikou v rozkladu byla z hospodářského hlediska hodně špatným nápadem. Podle čerstvé německé studie zažívají v kosovské ekonomice rozkvět jen tři odvětví: obchod s lidmi, prodej zbraní a pašování drog.

Ale zpět ke Grónsku. Ostrov potřebuje mnoho peněz na sociální výdaje - nezaměstnanost je relativně vysoká, stejně jako alkoholismus -, ale třeba i na výstavbu dobrých silnic. Která se v zemi, kde ledovec místy dosahuje síly až čtyř kilometrů, pořádně prodraží. Jiný příklad: kdyby odešli dánští vojáci, které platí Kodaň, muselo by Grónsko platit za vlastní armádu a její vybavení. A to věru nejsou malé položky.

Pokryje tyhle a jiné náklady prodej ropy? Možná jednou ano, ale předtím musí někdo vydatně investovat do těžebních zařízení. Zájem by určitě měli Američané. Pokud jim však Gróňané kývnou, budou se asi taky muset smířit s další existencí americké radarové základny v Thule na severu země. Základny, kvůli jejímuž rozšíření byly kdysi ze své půdy vyhnány desítky eskymáckých rodin. A základny, které by se nejen proto hodně Gróňanů rádo zbavilo.

A ještě něco: s úplnou samostatností Grónska by muselo souhlasit i Dánsko. A to se prý k tomu nijak nechystá. Chce si zachovat status arktické mocnosti, s nárokem na díl tamního podmořského bohatství, a také kontrolu nad částí nové vodní cesty z Atlantiku do Tichého oceánu - která se, jak se čeká, díky tání ledovců brzy vytvoří.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: msl
Spustit audio