O rybaření na sklonku podzimu
Rybáři a pardubickému kolegovi Otovi Gutwirthovi se podařil úlovek štiky, která měřila celých 93 cm. O rybářské sezóně, ale i lovu všeobecně vyprávěl redaktorce Jitce Slezákové.
Když jsem si odsloužil svojí ranní směnu na zprávách, tak jsem neodolal a vyrazil jsem si takzvaně zavláčet. A podařilo se mi ulovit štiku, která měla 93 cm. Měl jsem z toho velikou radost.
93 cm to už je opravdu pořádný kus.
Je, ale určitě nepatří mezi trofejní štiky. Ty jsou zhruba ve velikosti 120-130 cm a k tomu mi ještě kousek schází.
Kdy začala sezóna lovení dravých ryb, není to teď na podzim, že?
Není to teď, podle zákona začíná lov dravých ryb každý rok 16. června, mluvíme-li tedy o mimo pstruhových vodách. Ovšem to pravé období nastalo nyní, od října či listopadu, protože v létě, kdy se teoreticky může začít s lovem dravých ryb, je ve vodě spousta drobných rybek, je tu čerstvě vylíhnutý potěr, dravci mají přebytek potravy a nereagují na rybáře a jeho nástrahy. Kdežto teď, jak se voda postupně ochlazuje, rybky mizí a šance něco ulovit je větší.
Mluvili jsme o štice, ale dravou rybou je třeba i pstruh aj. Když si jdeš zachytat, po které rybě toužíš, aby ti uvízla na háčku?
Tak konkrétně včera to byla zrovna štika, jinak co se týče dalších dravých ryb tak určitě králem dravců, alespoň pro mě, je candát, taková tajemná noční ryba. Ale pro jiné rybáře to může být sumec nebo bolen. Teď ovšem, v podzimním období a začátkem zimy, se snáze loví hlavně již zmíněné dva druhy - candát a štika.
Když jsem si povídala s ředitelem Rybničního hospodářství z Bohdanče, tak právě mluvil o candátovi jako o rybě, která je vynikající chuťově. Že je vzácná a výborná.
Opravdu se říká, že má z našich ryb nejlepší maso, je velmi kvalitní. Na druhou stranu, a to si uvědomuje spousta lidí, těchto ryb ubývá. Je znát, že ta ryba je populární na talíři, a bohužel mizí z přírody.
Jak ti dlouho trvalo, než jsi tu štiku ulovil? Jak dlouho u vody vydržíš?
No, byl to už třetí záběr, první dvě ryby nade mnou vyhrály. Prostě spadly z háčku, což se samozřejmě stává. Házel jsem do vody spoustu roztodivných nástrah, a pak jsem nahodil jednu, která absolutně nepřipomínala nic přirozeného, co by se ve vodě mohlo vyskytnout, a hned na ni ryba zabrala. Byl to pro mě moment překvapení. A potom mi trvalo asi deset minut, než jsem jí vítězně zdvihl do podběráku.
Patříš k rybářům, kteří pochodují v řece ve vysokánských holinách, nebo raději sedíš na břehu?
Opravdu mě to přitahuje víc, než jen sedět na břehu a čekat na rybičku. Ne že bych tento lov neuznával, ale moc ho nepraktikuji, spíš je pro mě zajímavější vláčení nebo muškaření. Člověk projde kus řeky a vyčistí si hlavu, zdá se mi to lepší.
A vykoupal ses taky někdy?
Naštěstí se mi to ještě nepovedlo, i když párkrát k tomu bylo blízko. Někdy jsou kameny ve vodě hodně kluzké, porostlé řasami a není to nic příjemného, když voda sahá do pasu, je tam silný proud a najednou vám noha podklouzne.
Zvlášť teď, když už je zima! Ještě mi dovol poslední otázku. Skončí ta štika na tvém talíři? Máš rád ryby?
Asi jsem trochu zvláštní rybář, ne že bych ryby nejedl, jím je, ale drtivou většinu úlovků pouštím zpátky do vody. Nepatřím mezi rybáře, kteří loví pro maso, to určitě ne. Nachytal jsem letos stovky ryb a tohle byla teprve druhá ryba, kterou jsem vzal domů, ale pouze z toho důvodu, že byla po zdolávání těžce poraněná. Nástrahu chytla velmi poctivě a poškodila si žaberní oblouky, takže kdybych jí pustil, nepřežila by. Pokud by ryba nebyla zraněná, tak bych jí samozřejmě poslal zpátky. Každá taková ryba je v řece velmi důležitá.
Převzato z pořadu Kalendárium přírody ČRo 2 - Praha.