Přímluva za bufet
Pomalu opouštějí kolorit měst: bufety. Mají své odpůrce i příznivce. K těm druhým patří náš spolupracovník Radek Diestler, který dokonce na dané téma napsal následující fejeton. Čte jej Roman Stupka.
Letošní podzim vstupuji do Plzně nejčastěji skrze autobusové nádraží. První vteřiny na plzeňské půdě přinášejí jeden výjimečný zážitek. Jeho meritem je nezaměnitelné aroma zdejšího bufetu, hutný, těžký odeur, postihující všechny části pachového spektra. Nepřipravený cestující, který vystoupí z autobusu, může být zaskočen: my zkušení však nasajeme, s potěšením shledáme, že uvítací výbor na nic nezapomněl a vydáme se do města.
Restaurační zařízení tohoto typu mizí z Plzně jako jarní sníh. Je to logické: stravovací standardy se mění, jakož i nároky na interiér příslušného podniku. Přesto soudím, že je to škoda. I takový bufet je totiž "kus historie našeho kraje", se speciální atmosférou, kterou v novodobých fast foodech nelze nastolit. Ačkoli byly primárně určeny k rychlému pozření zakoupeného pokrmu, stávaly se bufety mnohdy centry společenského života, ve kterých se dělnická třída přirozeně prolínala s pracující inteligencí. A ovlivnily i český jazyk. Je ovšem pravdou, že podstatné jméno bufeťák, užívané pro osoby z okraje společnosti, dává bufetu jako stravovacímu zařízení přídech čehosi nízkého. Bufet díky němu získává punc semeniště deklasovaných živlů. V této souvislosti je ovšem překvapivé, kolik spoluobčanů - zvláště dříve narozených - je ochotno proti paušálnímu spojování bufetů s asociály protestovat.
Téma plzeňských bufetů nebylo pohříchu dosud uspokojivě zpracováno. Ba dovolím si tvrdit, že nebyl proveden ani základní výzkum. Už letmá sonda - zvláště při použití oblíbené metody oral history - však umožní docílit pozoruhodných výsledků. Některé plzeňské bufety totiž obestírá závoj legend a bohatýrských příběhů, které se v nich odehrály.
Každému nejspíše vytane na mysli především svatá trojice z náměstí Republiky, zčásti dodnes funkční. Cípy tohoto trianglu, jména Slávie - Fénix - Ural, vyslovují pamětníci jako magickou mantru. Co do věhlasu je největším konkurentem zmíněných podniků jistě Adrie na Klatovské ulici vulgo Májovce, která navíc stále drží prapor vysoko zdvižený.
Ti, kteří spojili své osudy se Škodovkou, by však mohli protestovat. Protože v jejich srdcích je jistě hluboko zakut legendární bufet U Racka, s teplým jídlem v pět ráno a s těžko uvěřitelnými výjevy zejména po skončení noční směny. Za zmínku stojí i bufet Radyně nad vlakovým nádražím či velmi aromatický grill proti domu kultury. Nostalgická slza jistě upadne i při zmínce o zmizelém podniku proti hostinci U námořníka, jehož ozdobou byla populární plzeňská pěnice Sally Sellingová alias Sally Portoriko.
Své příznivce si jistě najdou bufety v obchodních domech na periferii města: ať už to bude Luna na Borech, Šárka v Zadních Skvrňanech s vytříbenou klientelou nebo Espreso v lochotínském Atomu. Tento podnik pronikl mimochodem na konci osmdesátých let na stránky satirického týdeníku Dikobraz. Tehdá někdo pod rouškou noci přeskládal nápis ESPRESO na sprostou výzvu. Zkuste si to taky.
Už jsme si řekli, že bufet mohl být centrem společenského života. Mnohdy tak posloužil jako pařeniště akcí, které zasahovaly celé město. Jako příklad nám může posloužit Běh hospodářů, pořádaný před dvaceti lety studenty zdejší Vysoké školy strojní. Tato akce měla start v bufetu Budovatel vulgo Budík na Světovaru a její popularita byla značná, ačkoli někteří účastníci končili tu na záchytné stanici, tu v Cele předběžného zadržení.
Minulý víkend mi kolega vyprávěl, že kolem nového kruhového objezdu na Americké nejspíš vznikne něco, čemu on říká konzumní trojúhelník. Už teď jsou tam dva řetězce fast foodů a třetí je na spadnutí. Na rozdíl od kolegy je nestíhám opovržením: nikdy do nich sice nevlezu, ale také je spoluobčanům neupírám. Zároveň se však ve snaze o zachování rovnováhy sil přimlouvám za zachování několika bufetů starého typu, s obvyklým sortimentem, aromatem a klientelou. Protože jak praví písničkář Pavel Dobeš, "ani Mc Donald´s ani žádný jiný Fast Food nám ze společensko sociálního hlediska bufet nikdy trvale nenahradí."
A má pravdu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
