Vyrážíme na vánoční kluziště v Bruselu
Země, kde je sníh opravdu vzácností a kde ani není pořádný kopec, na kterém by se dalo lyžovat - to je Belgie. I tam se ale dalo o Vánocích užít zimních radovánek. Třeba na trzích v Lutychu a Bruselu. Byla tam totiž postavena umělá kluziště a kolem nich stánky s dobrotami, hračkami, šperky a zimním oblečením. Každý rok navštíví tyto vánoční trhy asi dva milióny Belgičanů i turistů.
"Horká čokoláda, vařená kukuřice, svařené víno. Přistupte blíž a ochutnejte!" neslo se náměstím u kostela sv. Kateřiny v centru Bruselu volání trhovkyně, která právě otevřela svůj stánek. Musela ještě zákazníky lákat. Před polednem se lidé na trh teprve trousili. K večeru už nebylo v uličkách mezi dřevěnými chatkami k hnutí a u každého ze stánků byl hrozen zájemců o grilované klobásy, cibulovou a šnečí polévku, ústřice, horké vafle a pražené oříšky s cukrem. Už od pravého poledne se ale fronta tvořila před stánkem s obrovskými pánvemi, ze kterých to vonělo až do půlky náměstí.
"Je v tom cibule, slanina, brambory, bílé víno, smetana, sůl, pepř, horské bylinky, petržel a samozřejmě měkký sýr Reblochon z kravského mléka," vypočítával ingredience typicky zimního pokrmu Tartiflette zpod Savojských Alp kuchař Ludovic. Příprava Tartiflette trvá prý asi 1,5 hodiny. Se směsí se musí míchat pomalu, aby se vše pěkně spojilo. Na trhu tomu ve stánku pana Ludovica trochu pomáhali tím, že na pánve sypali už koupené vařené brambory. Vedle u další dřevěné chatky se toto vydatné kořeněné jídlo zapíjelo horkým vínem nebo belgickým Kriekem - pivem prokvašeným s višňovou šťávou.
V obležení hlavně dětí se už brzy odpoledne ocital kolotoč s neobvyklými tvory a stroji. Největší zájem dětí byl o sedátka na hřbetu tyranosaura, na zádech lučního koníka, v Titaniku, v ponorce kapitána Nema a v dvojplošníku, který se dokonce nakláněl ze strany na stranu. Obrázky na středovém válci kolotoče se pohybují a připomínají výkřiky techniky století páry. Kolotoč jakoby patřil spíš do doby Julese Verna než do současnosti.
"Ten kolotoč ale není moc starý. Postavil jsem ho před 16 lety spolu s kamarády výtvarníky. Každý na něj dodal něco. Chtěli jsme, aby tam byly atrakce, které budou děti zajímat víc než houpací koně a šlapací autíčka. Jezdím sem od té doby, co se tu začaly vánoční trhy pořádat. Tedy už asi sedm let. A nikdo si to tu už bez mého kolotoče na Vánoce ani nedokáže představit," tvrdí hrdě francouzský majitel a spolutvůrce kolotoče Le Manége Magique Jean-Claude d'Andrea. K večeru už kolem kolotoče přišly ke slovu ostré lokty dětí i jejich rodičů. Na některá místa se stávala fronta a děti se leckdy o možnost projet se na tom, co si vysnily, dokonce i praly.
Když se had návštěvníků trhu jen líně vinul mezi stánky a nad náměstím se začínaly rozsvěcovat lucerny, byla ještě šance utéct před tlačenicí na kluziště. Za šest eur na hodinu se daly půjčit brusle a prohánět se kolem rozsvíceného vánočního stromu. Pohyb tu byl značně rychlejší než mezi stánky.
"Se soumrakem návštěvnost stoupá. Tak kolem čtvrté odpoledne to začíná na kluzišti houstnout. Hodně lidí přichází bruslit také večer, aby se podívali na osvětlení trhu a náměstí. Vyrážejí na něco dobrého k snědku a pití a pokochat se vánoční atmosférou," řekla mi správkyně kluziště Delfine Romanusseová.
Směsice návštěvníků na bruselském vánočním trhu bývá i díky přítomnosti mnoha evropských institucí v belgickém hlavním městě velmi různorodá. Proto i sváteční atmosféra na náměstí u kostela sv. Kateřiny byla stejně kosmopolitní jako celý Brusel.
