Chemické zbraně v době antiky

Město Dura Europos na břehu řeky Eufratu vzniklo jako součást Seleukovské říše kolem roku 300 před naším letopočtem. V roce 256 našeho letopočtu bylo město pod kontrolou Římanů a nacházelo se uprostřed válečného konfliktu. O jeho ovládnutí usilovalo vojsko perské královské dynastie Sásánovců a využívalo přitom všech dostupných prostředků včetně katapultů a kopání podzemních tunelů, které měly vyústit za hradbami. Římané se těmto útokům bránili tím, že se do tunelů prokopávali a přepadali perské vojáky a kopáče.

Logo|foto:Český rozhlas

V roce 1930 archeologové při vykopávkách v Dura Europos objevili zbytky dlouhého podzemního tunelu, ve kterém spočívaly kostry dvaceti ozbrojených římských vojáků. Doktor Simon James z britské Leicesterské univerzity je přesvědčený, že o život tyto muže nepřipravily meče nebo kopí, ale že se jedná o nejstarší známé oběti chemické války. V tunelu totiž objevil zbytky bitumenu a krystalů síry - tedy materiálu, který při hoření vydává oblaka hustého dýmu. Domnívá se, že Peršané v dálce zaslechli římské vojáky, nechtěli riskovat potyčku ve stísněném prostoru a raději do tunelu nahnali kouř. Římští vojáci patrně během několika vteřin ztratili vědomí a za pár minut už byli mrtví. Ani ostatní Římané nedopadli nejlépe - Sásánovci nakonec město neznámým způsobem dobyli a jeho obyvatele deportovali do Persie. Vylidněné město pak zůstalo opuštěné až do zahájení archeologických vykopávek.

Teorii, se kterou doktor James vystoupil na setkání Amerického archeologického institutu, podle univerzitní zprávy podporují i historické texty, které zmiňují využívání kouřových generátorů v tunelech obležených měst.