Krab kamčatský
Inženýr Jan Andreska, náš stálý průvodce světem přírody v magazínu Periskop, otevírá nový cyklus o zvláštních živočišných i rostlinných druzích. Bude se jednat o druhy nepůvodní, takové, které byly přeneseny či převezeny na jiné místo, kde se bez problémů rozmnožují. Někdy to nevadí, jindy to vadí velmi a způsobuje to velké problémy.
Dnes bude řeč bude o druhu s názvem krab kamčatský, také se mu říkalo krabovec (Paralithodes camtschaticus). Ti dříve narození ho možná pamatují, prodával se totiž v druhé polovině 20. století v plechovkách i u nás, a to pod názvem Chatka. Jako falešný humr se to míchalo s majonézou a byla to docela dobrá a levná večeře.
Tento krab pochází ze severu Tichého oceánu, z oblasti Beringova moře, žije jak na jeho americkém, tak na asijském břehu. Přibližně v roce 1930 přišli Rusové s tím, že ho přenesou do moře Barentsova, na poloostrov Kola. (U zrodu myšlenky vypuštění kamčatských krabů do Barentsova moře stál ve 30. letech minulého století ruský vědec Ivan Zak, posléze Jurij Orlov. V roce 1959 rozhodly sovětské úřady, že experiment s aklimatizací tohoto kraba je žádoucí. Důvodem bylo především to, že v Barentsově moři nehrozila konkurence lépe vybavených japonských rybářů, pozn. red.).
Od devadesátých let se na sousedním norském pobřeží, v oblasti kolem Severního mysu, najednou začalo vyskytovat velké množství těchto krabovců.(Norové poprvé vylovili kraba kamčatského v roce 1977, pozn. red.). Zhruba před pěti lety jsem se tam potuloval po plážích, je to takový velmi chladný a temný kus světa, a našel jsem tam veliké články nohou. Nevěděl jsem, z jakého evropského kraba to může být, vzal jsem si tedy ty kousky do krabičky a odvezl do Prahy, kde se mi podařilo určit, že se jedná právě o kraba kamčatského na svém druhotném místě výskytu - v Evropě zkrátka nemá co dělat.
Norové jsou z jeho hojného výskytu docela nešťastní, protože jim hubí rybí plůdek, dále se v oblasti začaly ztrácet některé druhy bezobratlých. Tihle krabi jsou na rozdíl od běžných krabů opravdu velcí. Zatímco krabi mívají zhruba velikost jako hrnek od kávy, největší pak jako polévkový talíř, krab kamčatský je velký jako pořádné umyvadlo, k tomu má nohy dlouhé okolo jednoho metru. Při lovu ho nejde ani udolat. Norští rybáři dostali povolení tyto krabi lovit (jako náhradu za ubývající rybolov), a protože jejich maso je na trhu mořských lahůdek velice ceněné, je jejich lov velmi ekonomicky výhodný. Rybářům stačí pracovat jen krátké období v roce, zhruba měsíc, aby se uživili. (Tito krabi se dovážejí i letecky do pražských restaurací). Ale současné ekonomické výhody mohou být v budoucnu nahrazeny ekologickými problémy. Několik set kilometrů pobřeží je napadeno druhem, který tam nepatří. Neví se, jak se situace vyvine dál, zda přítomnost kraba kamčatského nebude v oblasti spíše škodit. Krab nemá totiž na norském pobřeží přirozeného nepřítele, jeho stavy reguluje jen lov.
