Muž pod schody
Švédská autorka si při tvoření nového, lehce hororového a hlavně psychologického románu vystačila s jednoduchými postavami i kulisami. Hlavní osoby jsou členové rodiny obyčejného místního komunálního úředníka Fredrika. Společně s manželkou Paulou, předškolákem Fabiánem a malou dcerou se přestěhují do starého domu na idylický venkov plný ticha a přírodních scenérií. Zatímco Paula se pohrouží do své provokativní malířské tvůrčí činnosti, Fredrikovy dny jsou naplněny úředničinou a nespavostí, při které naslouchá zvukům, jenž dům vydává.
Každý starý dům má své vrzání, skřípání, kapající kohoutky a šramocení na půdě. Vše by bylo v pořádku, kdyby se jako vysvětlení těchto zvuků v domě neobjevil podivný muž. Vlastně ho viděl jen Fredrik, i když Fabián také a tvrdí, že s ním kamarádí. Ale zkuste věřit synovi, který je ve věku vytváření si imaginárních kamarádů.
Kvot, jak se mužík představil, vypadá zanedbaně a divoce, není moc mluvný, ale nárokuje si bydlení v komoře pod schody a ještě někde hlouběji pod domem, kam až nelze dohlédnout. Tvrdí, že k domu prostě odjakživa patří jako podnájemník a stará se o něj. Má podivné zvyky (zabíjení veverek), objevuje se a mizí zcela neočekávaně a pozvolna narušuje dosud harmonické vztahy v rodině.
Paula se rozhovorům o něm vyhýbá, ale Fredrick věnuje veškeré úsilí na to, aby Kvota vystrnadil. S naléhavostí, jakou na to vynakládá, roste Kvotův odpor a brutalita. Napjaté ovzduší působí i na Paulu a děti. Ze skřítka, který si s nimi hrál a byl na ně hodný, se v podání otce stává strašlivý (a nakonec snad i vraždící) vetřelec. Změny však jsou patrny především ve Fredrikově chování, které se stává nevypočitatelným. Fredrik sám ztrácí soudnost a schopnost rozhodovat mezi realitou a představami. Končí jako psychicky zhroucený člověk, s vyhazovem z práce, opuštěný rodinou. Pobyt v léčebně mu pomůže s návratem do života, ale hádanku, zda Kvot skutečně existuje nebo byl jen vymyšlenou druhou osobností, na kterou se daly "shodit" všechny vznikající problémy, nevyřeší. Mají pravdu lékaři a Paula nebo stará pomatená paní, předchozí majitelka domu? Kdo ve skutečnosti zabil majitelku místní galerie, která čekala s Fredrikem dítě? Je opravdu pod domem jeskynní úkryt s tunelem končícím v rybízech? Odkud měl Kvot peníze? Ani na jednu z těchto otázek nedostanete v závěru knihy odpovědi. Právě nejistota udržuje čtenářovo napětí až do konce, který vlastně koncem není.
Hranice mezi lidskou šíleností a normálností je někdy stěží postřehnutelná a když je pozvolna překročena, je těžké si to přiznat a zastavit pád do hlubin. Až knihu před spaním dočtete, zaposlouchejte se do nočních zvuků svého domu nebo bytu a doufejte, že se Kvot nenastěhoval k vám. Možná vám spraví kapající kohoutek, ale co když pak dostane chuť na krásnou paní domu?
Marie Hermanson, Muž pod schody, překlad Dagmar Hartlová, Praha, Metafora 2008, 348 s.
