Postup při sepisování závěti
K životu patří například problematika dědictví a závěti. Je to poměrně ožehavé téma a zvláště mezi příbuznými dochází často ke sporům. Občanský zákoník rozlišuje dva způsoby dědictví. První je ze zákona a druhý ze závěti. Závěť či poslední vůle musí být sepsána před smrtí takzvaného zůstavitele.
Havlík: Svou závěť může sepsat sám vlastní rukou nebo ji za něj napíše někdo jiný, například strojem, ale v tomto případě by ji musel zůstavitel stvrdit u notáře zápisem, nebo dvěma svědky, kteří by se účastnili sepisování závěti.
Vysvětluje Tomáš Havlík z Občanské poradny v Plzni a dodává, že svědci u notářského zápisu mohou být příbuznými zemřelého. Nesmí však být oprávněnými dědici ze závěti. Dědictví ze závěti nesmí omezit na dědických právech děti zemřelého.
Havlík: Tyto děti mají vždy nárok na nějaký podíl z dědictví, jestliže je před tím zůstavitel nevydědí takzvanou listinou o vydědění.
Právně platná závěť musí splňovat několik důležitých podmínek.
Havlík: Jednoznačné označení, že se jedná o závěť, označení dědiců, datum a podpis.
Nepříjemná situace může vzniknout, když se poslední vůle ztratí nebo není k nalezení.
Havlík: Postupuje se jako by závěť vůbec neexistovala.
V takovém případě nastává dědictví ze zákona. Zákon pro tyto účely vytváří skupiny dědiců podle pokrevní příbuznosti.
Havlík: Do první skupiny patří přímé děti zůstavitele a manžel.
Nemá-li zůstavitel děti ani manžela, dědické právo přechází na prarodiče a vnuky, postupně pak na další vzdálenější příbuzné. Nejsou-li žádní příbuzní ani dědicové ze závěti, přechází jeho majetek na stát.
