Krása přírodního ledu

1. únor 2009

Led je pevné skupenství vody, šesterečný minerál se známým chemickým vzorcem H2O. Má zajímavé optické a fyzikální vlastnosti, díky nimž dovede na hladinách řek, rybníků, přehradních nádrží i jezer vytvářet roztodivné struktury, textury a vzory. Jsou lidé, kteří si jich všímají a dokonce je i sbírají. Pochopitelně prostřednictvím fotoaparátu.

Radka Mikuláše z Geologického ústavu Akademie věd České republiky jsme vám už v našem pořadu představili jako geologa, který se dobře orientuje i v mnohých otázkách paleontologických. Dosud jsme však o něm neprozradili, že se ve volném čase věnuje bruslení na přírodním ledu. Je dokonce jeho vášnivým propagátorem; spolu s několika dalšími autory sepsal i turistického průvodce Na bruslích Českou republikou. O ledu tedy ví hodně; nejen to, co víme všichni, totiž že led se začíná tvořit při teplotě 0 stupňů Celsia...

O takových základních věcech si povídat nebudeme... Spíš by mě zajímalo, jak je to s ledem v naší přírodě? Co se musí stát, aby v našich středoevropských podmínkách zamrzly vodní plochy?

Musí být několik dnů noční mrazy, alespoň minus osm, minus deset stupňů. Záleží také samozřejmě na tom, jaké jsou to vodní plochy, v tom jsou obrovské rozdíly a záleží i na dalších okolnostech. Například na tom, jaké byly teploty v nějakém delším období předtím, jestli to je na začátku zimy v listopadu, nebo jestli je to třeba koncem února. Okolnosti jsou nejrůznější a velmi se od sebe liší místo od místa.

Pokud bychom se zmínili o těch vodních plochách, tak které zamrzají nejlépe a které naopak nejhůře?

To zase záleží na tom, jak třeba zima začíná. Ta letošní zima je pro zájemce o led, ať už ze sportovních důvodů jako bruslaře, anebo z důvodů čistě estetických, zatím velice příznivá. Užíváme si té krásy ledu i toho bruslení celkem dosytosti. Zima vlastně začala někdy na přelomu listopadu a prosince tím, že mráz přicházel z hor; nebyly inverzní situace, napadl sníh na horách a na horách se také udržovaly alespoň noční teploty poměrně hluboko pod nulou. V takovýchto situacích zamrzají dobře vodní plochy třeba v Krušných horách - Mrtvý rybník nebo rybník na Cínovci - a některé další plochy, které jsou v poměrně vysokých nadmořských výškách. Naproti tomu v těch klasických inverzních situacích zamrzají fantasticky vodní plochy, do kterých bychom to třeba ani neřekli, jako rybníky v Kokořínském dole. To jsou skutečně takové lednice, ledové jámy, do kterých roklemi z okolí stéká studený vzduch a vytváří tam teploty pravděpodobně výrazně nižší, než jaké potom můžeme najít odečtené na okolních meteorologických stanicích. Ty nám totiž udávají teplotu ve výšce zpravidla dva metry nad zemí a ty přízemní mrazy se obvykle neměří, nebo pouze za určitých okolností a na určitých místech.

Záleží třeba také na podloží těch vodních ploch?

Záleží na tom, zdali a odkud přicházejí spodní vody. Okraje údolí, ve kterých je samozřejmě u nás většina vodních ploch, fungují současně jako prameniště - téměř vždy nebo velmi často. I běžné vodní toky jsou napájeny nejenom svými viditelnými potůčky, ale také prameny nebo přítoky spodních vod přímo do toho vlastního toku. A je zajímavé, že třeba v tom Kokořínském dole, o kterém už jsem mluvil, poměrně dobře zamrzá osluněná část toho největšího a nejznámějšího rybníku, Podhradské tůně pod Kokořínem. Ta část, kde bychom očekávali, že budou ledy pomalu od konce podzimu doprostřed jara, což někdy se skutečně stane, tak tam ten led bývá často ošidně tenký. Já jsem dlouho nevěděl, proč tomu tak je, a pak jsem přišel na to, že tam jsou vývěry podzemních vod, pravděpodobně velmi silné, které tu vodu v té části rybníka ohřívají.

Zatím jsme hovořili především o víceméně stojatých vodách rybníků a různých jezer. Kromě nich však naši krajinu protkávají i nesčetná koryta řek. U nich se dá předpokládat, že zamrzají daleko méně ochotně...

Jsou řeky, které zamrzají dobře a často a jsou řeky, které zamrzají výjimečně. Tady kromě těch okolností, o kterých už jsem mluvil, což je nadmořská výška nebo konfigurace terénu, například jestli se jedná o údolí, ve kterém se vytvářejí inverze, hraje roli jednak průtok té řeky, zdali je proudná, nebo není, a pak také lidské vlivy, což jsou především přehrady nebo i drobnější jezy a další úpravy, anebo průmysl v okolí těch řek. Řada průmyslových závodů vytváří odpadní teplo a to může podstatně ovlivnit schopnost řek zamrzat nebo nezamrzat. V zásadě se dá říci, že k tomu, aby zamrzly řeky tak, abychom na ně mohli vstoupit, je potřeba v průměru alespoň deseti- nebo čtrnáctidenních mrazů, které se pohybují poměrně hluboko pod minus deseti stupni. Není to úplně pravidlem. Třeba Sázava na horním toku v okolí Havlíčkova Brodu zamrzá i za nižších teplot. Vltava, známá kaskádou přehrad, nezamrzá na svém dolním toku téměř nikdy. Dobře zamrzá třeba Berounka a Sázava, a to hlavně proto, že je už z dob středověkých a raně novověkých rozdělena kaskádou jezů. Pod nimi zůstanou proudné úseky, které nejsou téměř nikdy plně zamrzlé, a pak zase jsou úseky, které se skoro blíží k takovým těm stojatým vodám, které zamrzají poměrně ochotně i za mírných zim. Královskou řekou v Čechách je možná trochu překvapivě Labe. Ono může zamrznout, a před třemi lety se to také stalo, s výjimkou jezů a plavebních stupňů od Mělníka téměř souvisle přibližně po Řečany nad Labem, těsně pod Přelouč. Tam pod Přeloučí jsou potom peřeje, dosud nezničené nějakým plavebním stupněm, který tam byl sice plánován, ale nebyl pak vybudován. To je asi sto dvacet kilometrů poměrně souvislého ledu. Co já pamatuji, tak Labe takhle poměrně dobře zamrzlo v roce 1996, hned v dalším roce 1997, úplně nejlépe v té tuhé zimě 2005/2006, kterou si většina z nás ještě pamatuje, a také letos bylo Labe zhruba týden velmi slušně zamrzlé. Ti odvážnější a zkušenější bruslaři projeli opakovaně úseky třeba z Čelákovic do Nymburka, anebo z Nymburka směrem ke Kolínu a ještě kus nad Kolín do oblasti Týnce nad Labem. Dnes po té oblevě, která nastala, to pravděpodobně už nebude možné. Jinak, pokud jde o to Labe, to je zajímavé z mnoha hledisek. Ono má celou řadu různých odboček, často je možné pod nějakým můstkem probruslit třeba do těch polabin nebo labišťat, jak se nazývají slepá ramena nebo jiné vody. Některé jsou vytvořeny uměle těžbou písku a některé z nich jsou propojeny s Labem, třeba oblast známého Proboštského jezera u Brandýsa nad Labem. Tam potom vidíme celou řadu typů ledu. Led může být nesmírně pestrý, pokud jde o barvy, tvary, odlesky, různé textury a tak dále. To jsou desítky různých variant a já jsem každou zimu překvapen novými a novými variantami, které objevuju. Díky této pestrosti Labe samotného a jeho okolí je právě tam možné během jednoho odpoledne vidět třeba třicet, čtyřicet zcela odlišných typů ledu. Samozřejmě, pokud ho bedlivě pozorujeme a víme, co vlastně chceme vidět.

Výlet na bruslích může člověku kromě sportovního a turistického přinést i neobyčejný estetický zážitek. Mnohdy stačí dívat se dobře pod nohy - případně i z břehu, pokud je led tenký a nebo pokud nemáme s pohybem na přírodním ledu patřičné zkušenosti. Výlet na zamrzlé jezero či řeku bychom si také měli rozmyslet, pokud jsme sami - v případě, že by se led pod námi probořil, nikdo by nám nepomohl. Ale vraťme se ke krásám přírodního ledu. Jaké pohledy tato tolik obyčejná materie nabízí bystrým pozorovatelům?

Vy jste se prý ke svému zájmu o vznik ledu a jeho rozličné textury dostal nejen jako aktivní bruslař, ale trochu i díky své profesi geologa, který hledá ve všem nějaký skrytý časový záznam?

Při těchto výletech pořídil Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd České republiky množství fotografií ledových textur, které dokonce v těchto dnech může vidět i veřejnost. Výběr těch nejzajímavějších bude do 6. února vystaven ve výstavní síni Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze na Heyrovského náměstí. Pokud nechcete nebo třeba nemůžete vážit cestu až do Prahy, najdete výběr z tohoto výběru ledových fotografií na našich webových stránkách. Třeba vás inspiruje i k nějakému výletu. O tom, kde se dá v Česku aktuálně bruslit na přírodním ledu, vás poučí ledové zpravodajství na webu http://brusleni.e-zpravy.cz. Možností je každou zimu víc než dost. Stačí jen, aby trochu přituhlo.

Vysíláno v Planetáriu č. 05/2009, 31. ledna - 6. února 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (16:45).

autoři: frv , Radek Mikuláš
Spustit audio