Uzdravující horečka v Dejvickém
David Ondříček zinscenoval v Dejvickém divadle adaptaci románu Sira Johna Buchana 39 stupňů. Jedná se o látku ze začátku století, nefalšovanou detektivku se špionážními prvky, k níž snad v dnešní době ani nešlo přistoupit jinak než s patřičným nadhledem. Zkusit si na divadle žánr, který ve své době tolik ovlivnil film, může být pro všechny zúčastněné (režiséra, herce i diváky) zábavná hra.
V bytě mírně naondulovaného fešáckého detektiva Richarda Hannaye (trefný Jaroslav Plesl) je zavražděna žena německého původu, kterou si jen pár minut předtím přivedl z kabaretu. Zdá se, že žena měla tajemství, které stačila před posledním vydechnutím v Hannayově náručí jen zpola předat. Navíc vražda padá na jeho hlavu.
Detektiv se vypraví do tajemného města ve Skotsku, kde pátrá po něčem, čemu se říká 39 stupňů. Z dnešního pohledu jde vlastně o pěknou sbírku detektivních klišé. Během pátrání se objevuje tajemný profesor - vrah bez malíčku, do případu je zapletena policie i nejvyšší kruhy, jde o národní bezpečnost! Okouzlující Hannay je sbírkou ctností: loajalita, schopnost obětovat se, nebo láska u něj nejsou jen plané pojmy. Komu ale může s takovým přístupem věřit? Jedině své lásce, kterou musí nejprve přesvědčit o své nevině...
Napsat zápletky těžko uvěřitelné, striktně žánrové (Hannaye například zachrání před kulkou Bible na prsou) bylo pravděpodobně již autorským záměrem, čehož realizátoři s humorem vděčně využili. 24 postav hrají jen 4 herci! A to ještě odečtěme Plesla, který ztvárňuje pouze hlavní roli. Dvojice David Novotný - Václav Neužil nejednou předvádí v rychle se vršících epizodických úlohách skutečný herecký koncert a pozadu nezůstává ani Simona Babčáková. Co je důležitější, celou dobu hrají na scéně, výtvarně a světelně uzpůsobené na míru žánru, s nesmírnou chutí - střihnou si honičku na střeše vlaku, stejně jako skoky z okna.
Nechejme plavat Ondříčkovy filmy, zde půjde více o jiného filmaře. Alfred Hitchcock totiž v roce 1935 dal Buchanovu textu 39 stupňů filmovou tvář, jejímž zneklidňujícím výrazem se nechal inscenační tým zhusta inspirovat. A to vizuálně i hudebně - smyčcový vřískot z Psycha se dá těžko přeslechnout. V Dejvickém jde snad dokonce o poctu, jejímž prostředkem se stal čistě plynoucí humor - z představení je rázem detektivka s prvky grotesky, scény jsou na sebe lepeny jakoby filmovým střihem, často dokonce s přiznanou expresí. "Asi je poznat, že kromě jiného jsme se nechali inspirovat Burtonovým filmem Ed Wood," odkazuje herec Václav Neužil na snímek o nejslavnějším filmaři kategorie B.
A jestli tahle "oddechovka" může bavit? Inspirační zdroje přiznané, nadhled opodstatněný, odkazy identifikovatelné, herecké výkony skvělé... Ano, mě představení baví, aniž by bylo hloupé.
