Návrat štěnice domácí

8. únor 2009

Štěnice se vracejí do lidských příbytků. Po létech nepřítomnosti, způsobené soustředěným hubením v polovině minulého století, jsou tito nepříjemní parazité zpět. I když zatím nejde o žádnou katastrofu, tuto skutečnost nelze podceňovat. Povědomí o štěnicích se totiž mezi lidmi takřka vytratilo. Málokdo ví, jak štěnice vypadají, natož aby věděl, jak je odhalit a nebo s nimi dokonce bojovat.

Co vlastně jsou štěnice? Kam přesně je zařadit v systému živočišné říše a kdo jsou jejich nejbližší příbuzní? Na to jsme se zeptali odborníka, který se štěnicemi zabývá - entomologa Ondřeje Balvína z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Štěnice patří mezi hmyz. To znamená, že mají šest nohou a v rámci hmyzu patří do skupiny ploštic, což tedy naznačuje, že to jsou taková plochá zvířata. Nejbližšími jejich příbuznými by měly být hladěnky, čeleď hladěnkovitých, od kterých se odvozují. Zvířátko je asi půl centimetru dlouhé, oválného tvaru a rezavé barvy. Pokud je štěnice nasátá, její tvar se změní, přestává být plochá a zadeček si prodlužuje; často až do dvojnásobného rozměru.

Kolik druhů štěnic na světě existuje, alespoň podle současně platné klasifikace, a které z nich se vyskytují i u nás?

Dosud bylo popsáno asi sto druhů štěnic, vesměs s regionálním výskytem v různých koutech světa; pouze rod Cimex se dá označit jako kosmopolitní. V našich zeměpisných podmínkách se vyskytuje právě pouze rod Cimex, a to jeden druh na vlaštovkách a jiřičkách, to znamená štěnice ptačí, pak samozřejmě štěnice domácí a dále štěnice netopýří, žijící pouze na netopýrech. Příležitostně lze u nás najít i štěnici tropickou, což je druhý druh, který je schopný parazitovat člověka.

Můžete říct něco o potravní strategii štěnic? Je u všech stejná? Živí se všechny štěnice krví?

Ano, všichni zástupci štěnic se živí krví. Stejně tak všechna vývojová stádia štěnic se živí krví, a to krví čistě teplokrevných živočichů. Na studenokrevné živočichy štěnice nereagují.

Štěnice domácí a štěnice tropická. Tyto dva druhy ze čtyř, vyskytujících se na území České republiky, se tedy mohou přiživovat i na lidech, mají-li k tomu příležitost. Výhradně na člověka však specializované nejsou...

Má se za to, že původními hostiteli štěnic byli netopýři a dosud větší část popsaných druhů parazituje pouze netopýry. Menší část druhů přešla postupně na ptáky, jako na hostitele. Lidskou krví je schopných živit se několik druhů štěnic, ale pouze dva druhy jsou velmi častými parazity lidí. I u těchto druhů máme jistotu, že původními jejich hostiteli byli také netopýři, protože dosud se tyto dva druhy u netopýra dají najít kdekoliv po světě.

Jak tedy k tomu mohlo dojít, že se dostaly štěnice k lidem?

Jestliže původními hostiteli štěnic žijících na lidech byli netopýři, kteří rádi obývají jeskyně, a pokud jeskyně je dost teplá na to, aby v ní žily štěnice jako paraziti netopýrů, tak je celkem nasnadě, že k přechodu štěnic z netopýra na člověka došlo právě v jeskyních, někdy v té fázi historie, kdy lidstvo obývalo jeskynní prostory.

Lidé pochopitelně neměli nikdy štěnice příliš v lásce. Jak proti nim třeba v minulosti bojovali a jak byl ten boj úspěšný?

Velmi dávno, třeba v dobách antických, bylo doporučováno bojovat proti štěnicím například zavěšením zaječí nebo jelení nožky na nohu postele. Později se prostředky rozšiřovaly na použití různých rostlinných extraktů, například populární je rostlina česky zvaná ploštičník, což je jméno zřejmě odvozené od toho, že se s jejím použitím proti štěnicím bojovalo. Další rostlinou jsou pryskyřníky obsahující různé pyrethroidy, na jejichž základě byly dál vyvíjeny insekticidní přípravky. K významnému nárůstu populace štěnice v lidských obydlí došlo kolem první světové války v souvislosti s dalším rozvojem měst a pohybem obyvatelstva právě v souvislosti s tou válkou. S tím, že štěnice začaly být citelným problémem, tak se začalo se systematickým výzkumem možností chemického boje, který vyvrcholil masivním nasazením DDT ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy byla populace štěnic ve vyspělých zemích téměř zničena a po většinu druhé poloviny dvacátého století byly štěnice téměř zapomenuty a neznámy.

Po takřka úplném vyhubení štěnic v lidských příbytcích v polovině dvacátého století se ale v posledních letech tento nepříjemný parazit začíná opět vracet. Co je toho příčinou?

Jako nejdůležitější příčina se uvádí větší dostupnost letecké dopravy i jakýchkoliv jiných prostředků. Lidé se prostě pohybují mnohem víc po světě a štěnice tak mají mnohem více příležitostí dostat se na různá místa. Je pravděpodobné, že populace štěnic jsou v současné době mnohem odolnější vůči přípravkům, které jsou proti nim používány a určitě nemalý přínos má i fakt, že na štěnice se téměř zapomnělo; málokdo ví, jak štěnice vypadá a není schopen na přítomnost štěnic rychle zareagovat.

To, že se štěnice začaly znovu šířit, ale určitě znamená, že i v tom pro ně nepříznivém období musela existovat nějaká refugia, kde přežívaly ty "rezervní" a později zakladatelské populace štěnic. Co si o tom myslíte?

Já myslím, že štěnice nebyly vyhubené úplně v celém světě. Určitě jsou země, ve kterých byl jejich výskyt kontinuální a zřejmě odsud se štěnice šířily v posledních několika letech. Zdroje dosud nejsou známy. Bylo by snadné vinit dělníky z východu podle toho, že štěnice se dost často naleznou v jejich ubytovnách, ale mám pocit, že ta současná invaze štěnic začala ve střední Evropě s několikaletým zpožděním proti západním zemím, například Anglii nebo Spojeným státům. Abychom se nějak dobrali skutečné příčiny, je potřeba studovat současné populace molekulárními metodami a ten výzkum teprve začíná. Štěnice domácí se dá dosud velmi běžně najít u netopýrů, ale moje vlastní výsledky sekvenace mitochondriálních genů celkem jasně naznačují, že populace štěnice domácí žijící na netopýrech určitě nejsou zdrojem současné invaze.

Jakou strategii štěnice obvykle uplatňují vůči člověku? Jsou pro lidi něčím nebezpečné? A jak rychle se množí?

Jaké jsou další příznaky přítomnosti štěnic? Kromě štípanců a typického zápachu, který je však cítit jen tehdy, pokud je někde víc štěnic pohromadě, to jsou jejich vajíčka, zbytečky kůží po svlékání nebo trus. Ten se podobá mušímu, ale po namočení do vody zrudne. Stoprocentní jistotu však budete mít jen tehdy, objevíte-li štěnice jako takové. Jejich likvidace není snadná a je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Důležité je vědět, že ať jste sebečistotnější, štěnice si vás mohou najít. Můžete si je domů přivézt z cest a nebo vaše děti z tábora, mohou přicestovat s návštěvou, která u vás nocuje a nebo s věcmi, které kupujete z druhé ruky. Zejména se nedoporučuje kupovat staré postele! Při sebemenším podezření na přítomnost nepříjemného parazita okamžitě a bez prodlení kontaktujte odbornou firmu! Další důležité informace najdete na internetu, kde je štěnicím věnováno hned několik webových stránek. Ale vraťme se zase, už naposled, k našemu rozhovoru s entomologem Ondřejem Balvínem. Ten se orientuje hlavně na netopýří štěnice.

Co vás na štěnicích nejvíc zajímá a jakým konkrétním výzkumem se zabýváte? V našem rozhovoru jsme to už trochu naznačili...

Jednoduše stačí napsat na mailovou adresu o.balvin@centrum.cz a nebo přímo k nám, do Planetária. Váš vzkaz co nejrychleji předáme. Zároveň vám přejeme, abyste se se štěnicemi pokud možno nikdy nepotkali.

Vysíláno v Planetáriu č. 06/2009, 7.-13. února 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:24).

autoři: frv , Ondřej Balvín
Spustit audio