Chladnokrevnost v dobách oteplování

Při tvorbě modelu vědci vycházeli z typického studenokrevného živočicha - kupříkladu plaza, jehož tělesná teplota se v závislosti na prostředí pohybuje mezi 20 a 40 stupni Celsia a který je nejaktivnější, pokud se jeho teplota pohybuje kolem 33 stupňů Celsia. Za hranici slučitelnosti se životem přitom vědci považovali tělesnou teplotu přesahující 40 stupňů Celsia, kterou by měl plaz více než hodinu denně.

Simulace ukázaly, že v současné době existuje v Austrálii jediné místo, na kterém by byl plaz takovému přehřívání vystaven. Pokud by se ovšem průměrná teplota zvýšila o 3 stupně Celsia, k čemuž by mohlo dojít koncem 21. století, zažíval by jej v tropech a pouštích celé Austrálie. Virtuální studenokrevní živočichové v počítačovém modelu problém řešili tím, že se déle skrývali v podzemních doupatech. Ti skuteční si to ale budou moct těžko dovolit, protože jsou limitováni tím, jak rychle si dokážou najít dostatek potravy.

Model ovšem podle článku na stránkách NewScientist současně naznačil, že studenokrevní živočichové, kteří žijí v mírném pásu, by z globálního oteplování naopak mohli profitovat. Při vzestupu teploty by si totiž dobu strnulosti, ve které tráví chladné měsíce, zkrátili o celý měsíc.