Husy jako poslové jara
Jaro už se chystá. Panu Jaroslavu Závorovi to každoročně vyštěbetají husy velké, dříve se jim říkalo divoké. Jsou totiž prvními posly jara.
Kdepak skřivani. Ti, které slyšeli naši předkové vrzat na Hromnice, to nejsou naši skřivani (kteří zde hnízdí a vyvádějí mladé). To jsou skřivani severští a mají delší cestu. Z teplých krajů musejí startovat dříve a právě na Hromnice naše území přeletují. Naopak naši skřivani létají domů z teplých krajin daleko později - a pozor, také daleko později než naše husy. Ty mohou některý rok přiletět už koncem ledna. Víme to od znalce a milovníka hus, ornitologa Jaroslava Závory z Českých Budějovic. Husám věnoval tisíce a tisíce hodin. A také pozoroval ty, které v některých letech u nás zůstaly i přes zimu.
Pořád se u nás zdržovaly a zimovaly, vrtalo mě hlavou, proč tu vlastně jsou. V polovině února bylo pěkné, teplé počasí, pak se ale najednou obrátilo - mrzlo, napadlo 25 cm sněhu. Říkal jsem si, co asi budou husy dělat, když je náhle taková zima. Jezdil jsem je pozorovat asi tři dny, jak bojují se sněhem a mrazem. Ryly zobáky do země a hledaly zde zbytky po sklizené řepce, její semena je v tuto chvíli zachránila (po sklizni řepky se může v 1m2 půdy nacházet více než 10 000 semen, pozn. red.). Asi čtvrtý den jsem viděl, že je zle, stále intenzivně sněžilo, sněhová pokrývka už dosahovala skoro půl metru. Večer jsem za nimi jel, v hustém sněžení nebylo moc vidět. Celé hejno leželo nad Dolním Novoselským rybníkem na takovém svahu, bylo jich tak dvě stě. Díval jsem se na ně než zapadlo slunce a ještě dlouho potom. Vzal jsem si baterku a šel jsem se podívat přímo mezi ně. Sníh padal v takových velkých vločkách. Když jsem přišel k první huse a posvítil jsem na ni, našel jsem jen kopeček ze sněhu. Totéž u ostatních hus. Ony si vyhrabaly ze sněhu takové záhraby, díry do sněhu. Došel jsem až do středu té skupiny, tak 30 metrů, všude jen sněhové kopečky s vyčuhujícími složenými krky, nehýbaly se. Docela mě to vyděsilo, ale ty extrémní podmínky takhle zvládly. Opatrně jsem mezi nimi prokličkoval ven, abych na nějakou nešlápl. Byla to jediná příležitost, jak se dostat doprostřed takové husí formace, asi se mě to už nepodaří. Myslím, že o mě věděly, ale ignorovaly mě.
