Postupný přesun domů

Přečkali jsme další dvě několikadenní vichřice doprovázené hustým sněžením, poklesem teploty a snížením viditelnosti kvůli mlze nebo nízké oblačnosti. Výjimkou byl 15. únor, kdy panovalo větrné, avšak slunečné počasí, které umožnilo odlet dvou dílčích skupin expedice na argentinskou stanici Marambio. Prvním přeletem vrtulníků byla přesunuta skupina geologů z České geologické služby, která v předešlých dnech pracovala na několika místech v okolí odledněného pobřeží Pitt Point na Antarktickém poloostrově. V druhém letu na palubě vrtulníků odletělo celkem 6 lidí, čtyři biologové (z Brna, Prahy a Třeboně) a po jednom geologovi a paleobotanikovi, kteří pracovali na ostrově Jamese Rosse. Obě skupiny tím vlastně zahájily postupný přesun zpět do České republiky, kam by měli dorazit v druhé polovině února. Další let obou skupin ze stanice Marambio do jihoargentinského Rio Gallegos totiž komplikuje počasí. Proto nyní čekají na nejbližší "letové okno", které je podle předpovědi argentinských meteorologů očekáváno 20. února. V současné době tedy zůstává na našem ostrově, na stanici J.G. Mendela, sedm členů české expedice, kteří zde budou pracovat až do konce expediční sezóny. Ten se očekává během prvního nebo druhého březnového týdne.

Po odletu obou skupin se zbytek posádky soustředil na terénní práce, ve kterých bylo nutné pokračovat. Kvůli počasí jsme však měli k dispozici jen dva dny, ve kterých však byla velmi malá vertikální viditelnost díky oblačnosti a proměnlivé povětrnostní situaci. Některé práce, zejména ve vyšších nadmořských výškách jsme kvůli "bílé tmě" dokončovali jen s obtížemi. Nicméně, skupina zaměřená na studium ledovců dokončila výstup na ledovec Whisky Glacier, kde instalovala meteorologickou stanici a množství čidel, která budou dlouhodobě sledovat klimatické charakteristiky tohoto ledovce. Vynesení velkého množství materiálu a vlastní instalace stanice se podařila díky nezištné pomoci dvou argentinských kolegů, geologů, kteří provádějí průzkum v nedaleké oblasti, v okolí jezera Monolith. Práce na ledovci však ještě zdaleka nekončí, jakmile se počasí umoudří, tato skupina se na ledovec vrátí a bude v podélném a několika příčných transektech instalovat dvoumetrové tyče, které budou sloužit pro sledování pohybu a změn ledovcové masy. Druhá skupina zaměřená na dlouhodobý projekt sledující reakci vegetace na uměle oteplené prostředí, operovala v oblasti vrcholového ledovce Davis Dome a k němu přiléhajících stolových hor. I přes zhoršenou viditelnost uskutečnila kontrolu v lednu instalovaných expozičních komor s otevřeným vrcholem a první stažení mikroklimatických údajů ze záznamových zařízení v nich umístěných. Získaná data ukázala, že i ve velmi chladných dnech s minimem přímého slunečního svitu plexisklové konstrukce komor umístěné na kamenných substrátech v bezprostřední blízkosti ledovce oteplují vrstvu vzduchu těsně nad povrchem a rovněž do hloubky 5 cm v substrátu. Poté se tato skupina věnovala doplnění teplotních a vlhkostních čidel do automatické meteorologické stanice instalované letos v lednu přímo na vrcholu ledovce Davis Dome. Posledním úkolem bylo přepojení stanice na akumulátor s velkou kapacitou tak, aby stanice byla dostatečně zásobována elektrickým napětím po celou antarktickou zimu. Třetí skupina prováděla geologické mapování ve vnitrozemí ostrova v okolí čedičových vrcholů Cerro Santa Marta a Stickle Ridge, které ční vysoko nad ostatní části ostrova a tvoří výrazné geomorfologické dominanty. Během mapovacích prací byly zjištěny nové žíly a přívodní dráhy vulkanitů v Abernethy Flats. Zároveň byly odebrány vzorky okolních vulkanismem vypálených křídových pískovců pro jejich pozdější datování těchto intruzí. Součástí práce této skupiny byl také další paleontologický průzkum sedimentů v okolí jezera Phormidium. Po dokončení terénních prací všechny skupiny odpluly na gumových motorových člunech zpět na naši stanici. Naši expediční posádku zároveň posílili dva argentinští kolegové, geologové Juan Manuel Lirio a Alan Mackern, kteří připluli spolu s námi a v následujících dnech budou společně s našimi geology pracovat v oblastech nedaleko stanice. Jejich společný výzkum je zaměřen zejména na geologické mapování severní části odledněné části ostrova Jamese Rosse.

Během posledních dnů, ve kterých převládá nepříznivé počasí, musíme věnovat pozornost i technickým a provozním záležitostem, které udržují v chodu všechny základní systémy stanice. Jde o rutinní operace, jako například čerpání vody do zásobníků, které však vyžadují větší spotřebu času díky tomu, že nedaleký potok, ze kterého vodu bereme, je takřka celý zamrzlý. Rovněž některé větrné elektrárny musíme ve vichřicích stahovat z provozní polohy na vrcholu stožáru do snížené servisní polohy tak, aby silný vítr, dosahující v nárazech rychlosti až 28 km za hodinu nepoškodil jejich rotory. K tomu přistupuje i odklízení sněhu z bezprostředního okolí stanice, neboť v silném větru se rychle tvoří závěje až 2 metry vysoké. Letošní letní sezóna je totiž nebývale bohatá na sněhové srážky. Například na trvalé výzkumné ploše nedaleko stanice jsou přístroje, které sledují fyziologickou aktivitu mechů a lišejníků, již zcela ukryty pod vrstvou sněhu a jenom přívodní elektrické kabely dávají tušit, kde se nacházejí. Předpověď na nejbližší dny říká, že větrné počasí se sněžením má pokračovat ještě do pátku tohoto týdne, poté mají být během víkendu dva dny umožňující celodenní práci v terénu.

Miloš Barták, z ostrova Jamese Rosse, 18. 2. 2009