Záchranná stanice ve Voticích
Periskop rád navštěvuje lidi, kteří dělají co mohou pro vše živé kolem nás. Vezměme si za příklad záchranné stanice pro handicapované tvory z volné přírody. Ve Voticích provozuje záchrannou stanici nevládní organizace Ochrana fauny České republiky, kterou založil a vede Pavel Křížek. Loni tu například ošetřili několik set zraněných zvířat, pro která si ze stanice museli dojet. Zeptali jsme se, jaký byl letošní leden.
Musím říct, že za jedenáct let činnosti Ochrany fauny nepamatuji takový nástup do nového roku. Za leden jsme měli bezmála 40 výjezdů pro zvířata. Způsobily to především dlouhotrvající mrazy na začátku měsíce. Nejvíce výjezdů bylo pro volavky, které byly kost a kůže, řada z nich už ani nebyla schopna přijímat potravu, a i když se dostaly k nám, už jsme jim nemohli pomoci. Také se k nám dostávají ptáci sražení na silnicích vozidly. Káňata, poštolky a sovy loví na silnicích, protože se nedostanou k hrabošům ve volných plochách polí, a často je tam vzhledem k nárůstu automobilové dopravy něco srazí.
Myši na polích nejsou?
Před velkými mrazy byla částečná obleva, která hraboše na polích vytopila (byli předtím docela přemnoženi) a následné mrazy tu kalamitu zakonzervovaly. Takže nyní se drobní savci vyskytují nejvíce v příkopech podél silnic, kde ve svazích oblevu vydrželi. Myšice a hraboši vybíhají za potravou přes asfalt, který je prohřátý, a to láká ptáky, kteří sedají na ovocné stromy podél silnic a vyhlížejí kořist. Pochutnají si i na tom, co člověk zajede.
Jak to, že tu jsou přes zimu volavky. Vždyť to jsou tažní ptáci?
U spousty druhů se změnilo chování. Přijde mi, že ptáci občas přestávají mít pud sebezáchovy. Zůstávají tu přes zimu nejen volavky, ale často i čápi bílí. Když nemají možnost lovit ryby, rybníky jsou dolovené, tak při holomrazech, když není sněhová pokrývka, loví hraboše na polích a nikam netáhnou. Když potom přijde extrémní počasí, z neznámých důvodů tu stále zůstávají, což se potom se to projeví na celkové kondici zvířat. To samé můžeme pozorovat u labutí, které jsou lidmi přikrmovány uměle na malých vodních plochách. Pak nastává problém, když labutě stále čekají na potravu a nedostanou ji, opět se zhoršuje jejich kondice. Před několika lety bylo v Táboře kolem 80 labutí, které byly vyčerpané, protože spoustu energie vynaložily na to, aby čeřily hladinu a udržely si tak v mraze nezamrzlou vodní plochu. Potom už ani neměly energii mastit si peří zobákem, a to jsem viděl poprvé v životě, že labutě měly na sobě úplný krunýř ledu. Postupně vylézaly z malé vodní plochy na okolní led a byly úplně vysílené. Odvážely jsme je tehdy všechny do stanice v hrozném stavu. Nejdříve byly u nás ve stanici asi tři neděle a potom jsme jepřevezli na Slapskou přehradu.
Ještě k těm letošním volavkám. Zachránili jste alespoň nějakou?
Některé se podařilo zachránit, myslím, že jen asi tři uhynuly. Ostatní tu začaly žrát, máme pro ně v mrazáku připravené speciální krmení (malé rybky apod.), takže ztracenou sílu zase nabraly. Ale některé měly opravdu tak scvrklý žaludek, že nemohly přijmout nic.
To je asi velká radost, když se podaří to zvíře zase přivést k životu. Určitě, byly nejdříve takové odevzdané. Ale je pravda, že když naberou sílu, tak jsou zase útočné a protivné, takže nějakého vděku se u nich nedočkáte.
Jaká další zvířata jste tu během ledna měli?
Dostala se k nám vydra říční, odchytla ji městská policie v Táboře, kdy ji našli vysílenou na ledu. U nás byla jen chvíli, pak jsme jí dali do specializované stanice do Pavlova u Ledče nad Sázavou. Ze zvláštních druhů, které se k nám dostaly, bych zmínil potáplici severní. To je vodní severský pták, který se vyskytuje úplně na severu, třeba v Grónsku. Tahle narazila u Soběslavi do drátů elektrického vedení. myslivci jí našli, volali, že mají nějakého racka. Bylo nám to divné, a byla to potáplice. Už je zase vypuštěná do volné přírody. A ještě jednu raritu nám přinesl Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické z Prahy. Jednalo se o sluku lesní, kterou lidé našli na Staroměstském náměstí. Bohužel byla v takovém stavu, že už se jí nepodařilo zachránit. A poslední zvláštností byl odchyt nutrie, která utekla z umělého chovu. Přes léto žila u Týnce na řece Sázavě, a opět kvůli tomu, že řeka zamrzá, neměla nezamrzlou vodní plochu a přístup ke potravě. Lidi nám volali, že je celá hubená, tak jsme ji odchytili. Nebylo to těžké, sice byla na druhé straně řeky u malého nezamrzlého kousku vodní plochy, ale když jsem na ní zamlaskal, okamžitě ke mě přiběhla. Vzala si ode mě jablko, a jak se jím zaobírala, chytl jsem ji za ocas a strčil do přenosky. Tak je teď u nás.
