Nosorožec bílý severní na pokraji vyhubení
Záchraně podruhu nosorožců bílých severních se už řadu let věnuje zoolog Přemysl Rabas, který stál dlouhá léta v čele Podkrušnohorského zooparku v Chomutově. Dozvěděli jsme se, že tento poddruh nosorožce stojí téměř na pokraji vyhubení. Jejich počet ve volné přírodě i v zoologických zahradách je opravdu kriticky nízký a představuje jej už jen na několik jedinců.
Nosorožec bílý, správně tuponosý, má vlastně dva poddruhy. Je to jižní poddruh, kterého je několik tisíc jedinců, a pak je to severní poddruh, který se vyskytoval v oblasti Súdánu, Konga a Ugandy. Ovšem v poslední době je pouze známo, že v národním parku Garamba v Demokratické republice Kongo byly před dvěma lety viděni poslední čtyři kusy a pouze podle nepřímých stop, nalezených v loňském roce, se odhaduje, že by tam ještě mohl být nějaký živý. Ten vývoj je velmi tristní, protože ještě před osmi lety jich v té oblasti bylo 30. Politické nepokoje napomáhají tomu, že se tam pytlačí - možná tam tedy ještě nějaký je, možná je to poddruh, který je ve volné přírodě již vyhuben.
Ani v zajetí není na rozmnožení vzácného poddruhu mnoho šancí. Přesto se o to jedna z českých zoologických zahrad pokouší. V zajetí existuje pouze jedna skupina, kterou se daří rozmnožovat, a v tuto chvíli také jediní nosorožci, kteří se mohou zapojit do reprodukce, a to ve Dvoře Králové. Ve Spojených státech, v San Diegu, mají dva nosorožce, kteří patří Dvoru Králové. Ti ale nejsou plodní a došlo tam i k nějakému pochybení stran vlastnictví zvířete, takže s těmito zvířaty se pro reprodukci nemůže počítat. Nosorožci se v zajetí množí jen v první generaci, a to ještě jen velmi zřídka. Není jasné, které všechny spouštěcí mechanismy to způsobují, pracuje se na metodice a německý institut v Berlíně zpracovává technologii hormonální stimulace a umělého oplodňování nosorožců. Ovšem jde to velmi pomalu a nosorožci už nemají čas - ve Dvoře jsou poslední tři samice.
Projekt na záchranu nosorožců je velice náročný, snahou je, aby se nosorožci pokusili o reprodukci ve své africké domovině. Projekt spočívá v tom, že by se nosorožci převezli do vhodnějšího prostředí v Africe, na větší území a do podmínek, kde by se mohl nastartovat jejich reprodukční cyklus, eventuelně by bylo možné reprodukci rozhýbat za pomoci umělého oplodnění nebo hormonální stimulace, abychom využili poslední šanci, kterou máme. Pokud neuděláme nic, budou mít dvorští nosorožci možná ještě jedno mládě, ale v každém případě to druh nezachrání. Musíme intenzivně pracovat na tom, aby se reprodukce rozběhla.
I když je Afrika rozlehlý kontinent, zdaleka ne všude je tu pro pár nosorožců bezpečno. Uvažovalo se o několika zemích - Tanzánie, Keňa, ale i tam vloni byly nepokoje, je to území politicky nestabilní, takže v současné době je ve hře jedna rezervace nedaleko Kimberley v Jižní Africe, která je velmi dobře střežena a je tam zajištěn management i veterinární péče.
