Paměť Jiřího Davida
Od 27. února do 10. května 2009 odhaluje v Galerii hlavního města Prahy, v Městské knihovně, paměť osobní i paměť lidstva všestranný umělec Jiří David. Výstava s názvem Předběžná retrospektiva mapuje rozsáhlé, rozmanité a samozřejmě neuzavřené dílo této významné osobnosti české výtvarné scény.
Jiří David je už více než čtvrt století nepřehlédnutelnou postavou naší výtvarné tvorby. Jeho dílo zalezlo národu pod kůži "chtě nechtě". Jak bychom totiž mohli ignorovat jeho světelné instalace jako bylo růžové Srdce na Hradě nebo Trnová koruna nad Rudolfinem. Veřejností je buď adorován nebo haněn, nikdy však není přehlížen.
Současná výstava je možná klíčem k uchopení zdánlivě nepochopitelného díla. Je osobní výpovědí až zpovědí Jiřího Davida.
Umělec se narodil roku 1956 v česko-slovinské rodině. Zhruba v patnácti letech začal toužit po dráze umělce. Školní výtvarná výchova se mu jevila jako utrpení, ale v deváté třídě se jeho výkres krajiny dostal na školní nástěnku a David se setkal s podivným pocitem přitažlivosti i odtažitosti umění. Jak sám komentuje, na Akademii výtvarných umění v Praze se dostal na posedmé i bez protekce! Stal se členem skupiny Tvrdohlaví. Poprvé vystavoval na počátku 80. let v soukromém ateliéru Jana Merty, kde své kresby zkrátka přibil na stěnu. Kromě umělecké činnosti se mu stala osudnou i práce výtvarného pedagoga, kterou si dosud vydělal na ojeté auto a podnájem třípokojového bytu. Nyní již cítí neduhy stáří. Snad je tak trochu hypochondr, ale slušně vychovaný, jak dodává, a velmi rád jmenuje dlouhý seznam chorob. Celý život pochybuje o své práci, snaží se odpovídat na všemožné bytostní i umělecké otázky a poznávat sám sebe, protože je stále: "Svým vlastním cizincem." Jiřího Davida nemůžeme jednoduše zaškatulkovat. Mnoha svými názory náleží k postmoderně, ale některými se vrací k moderně.
Výstava sdružuje mnoho témat a uměleckých vyjádření: malbu, kresbu, prostorovou tvorbu, fotografie či videoprojekce. Na první pohled bychom mohli podlehnout dojmu, že se jedná o naprostý chaos. A jak říká sám výtvarník, určitý zmatek je jeho povaze a dílu vlastní. Nejedná se však o rozháranost myšlenkovou. V této rovině je David vyhraněný, ač stále nachází nová a nová nezodpovězená témata. Měli bychom mluvit o organizační téměř záměrné nepozornosti či roztříštěnosti. Řadu děl můžeme totiž dnes na výstavě spatřit pouze v jejich torzu. Podle Davida je běžné, že se jeho artefakty ztrácejí, někdy jsou snad i ukradeny, ale on je s tímto stavem spokojený, neboť tak dopřává dílu jeho vlastní život a vývoj. Jestliže se třeba některá z jeho prostorových instalací zhroutí, ponechává ji tak a objevuje novou dimenzi své práce. Některá díla z předchozích výstav přestala existovat. David se je zde snaží zpola rekonstruovat, zpola nově vytvářet.
Výstava není uspořádána jako lineární chronologie. Je dialogem děl starších a novějších, dialogem forem a myšlenek, vytváří napětí mezi dílem a divákem, který má být provokován k otázkám a hledání odpovědí. Jednou ze základních polemik Jiřího Davida, jsou hranice obrazu. Co ještě je a co už není obraz? Koncepce výstavy je v jednotě s cyklickým vnímáním času Jiřího Davida. Jeho dílo vychází z osobních vzpomínek i historického a kulturního dědictví lidstva. Jednotlivé práce jsou ozvěnami těchto intimních či veřejných prožitků, které se opakovaně vynořují v mysli autora. Vzpomínání je u Davida hnacím motorem tvorby a zároveň soukromým psychickým pochodem, v podstatě i druhem duševní hygieny. Není tedy důležité ukázat divákovi všechny vzpomínky, které se v průběhu uměleckého procesu zjevují. Např. obraz Pokud si vzpomínám z roku 2007 je vrstvením, překrýváním a zamalováváním vzpomínek, takže ostatní nemohou rozeznat, co všechno se zde ukrývá. To ví jen autor a je to pro něho nesmírně důležité.
Orientaci v prostoru galerie napomáhá architektonické řešení Jiřího Příhody, jenž proťal velké sály diagonálními příčkami a vznikly tak nové místnosti, které plochu o rozloze Staroměstského náměstí upravují, ale zásadně nemění. Výstava se stavěla deset dní a vzhledem k jejímu rozsahu se po ní Jiří David pohyboval na koloběžce. Je třeba dodat, že některé exponáty máme možnost vidět v České republice poprvé jako třeba tzv. Italskou sérii z počátku 90. let.
Tematická škála díla Jiřího Davida je závratná. Přece bychom měli jmenovat některé opakující se motivy jeho tvorby. Obecně bychom snad mohli říci, že všechna témata vytvářejí napětí mezi realitou a uměním, jejichž hranice se prolínají až stírají. Nepřehlédnutelná a velmi nápadná je práce s postavou Marylin Monroe. Sexuální náboj této ikony proudí k divákovi z videa, kde se nahá hvězda polévá coca-colou nebo ze záchodových mís, "labutích těl bez hlavy", z nichž se line její hlas a zpěv při podnapilém projevu k narozeninám prezidenta Kennedyho. Nad klozety je přitom umístěna zvětšenina její posmrtné fotografie, která nám ničím nepřipomíná onu křehkou bytost, je výpovědí drsné reality. Není zcela běžné, že realita nese umění, jak je tomu v Davidově projektu Ovoce (první verze z roku 1990, 2009). Původní mrkev a čerstvé jablko, cibule, mandarinka, citron a kedlubna jsou vyzdobeny výtvarnými motivy různých stylů. Velmi často se Jiří David dotýká námětů jako je deprese, násilí, kriminalita nebo manipulace s lidmi. Tato esence brutality je však vždy smíchána s koktejlem něhy a lásky. Typickým příkladem je znázornění dětského světa, který je u Davida jedním z nejkontroverznějších, nejdiskutovanějších a veřejností nepochopených témat. Jako příklad stačí uvést fotografie cyklu Moje rukojmí, který se pohybuje na pomezí nevinné hravosti a dětské pornografie.
K výstavě vyšel poměrně drahý katalog, jehož vydavatele umělec marně přemlouval, aby knihu zlevnil. Zároveň se na trhu objevuje sbírka textů Jiřího Davida Nikdo jiný, zatím nic, která ukrývá autorovy úvahy, komentáře, ale i básně a dramata. Cena tohoto hodnotného díla je o poznání nižší.
Výstava Předběžná retrospektiva je ve 2. patře Městské knihovny přístupná denně mimo pondělí od deseti do dvaceti hodin. Kromě školních prohlídek je 4. dubna připravena tvořivá sobota pro rodiče s dětmi. Od 3. března probíhá každých čtrnáct dní, vždy v úterý v 18 hodin lektorská prohlídka. Speciální prohlídky s Jiřím Davidem a kurátorem Markem Pokorným se konají 16. a 23. dubna v 16 hodin. Výstava se po svém ukončení v GHMP přesouvá do Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně, kde bude veřejnosti přístupná od 25. června do 20. září 2009.
