Lak, který se sám opraví

Pokus o vytvoření materiálu, který by sám opravil drobné poškození, není ničím novým. Dosavadní systémy většinou pracovaly s tekutými epoxidovými pryskyřicemi, které ve formě drobných kapilár nebo kapsulí prostupovaly polymerový materiál. Při porušení materiálu kapalina vytekla a ve styku s okolním prostředím ztvrdla, a tak zacelila poškozené místo. Odborníci na polymery z University of Southern Mississippi ovšem zvolili zcela jiný přístup.

Materiál polyuretan smíchali s chitosanem, což je uhlovodík, který tvoří krunýře krabů a dalších korýšů. Molekuly chitosanu vědci lehce poupravili tím, že k nim přidali struktury složené z cyklické sloučeniny oxetanu. Při poškození materiálu se některé oxetanové kruhy poruší, čímž molekuly získají reaktivní volné konce. Ty za působení ultrafialového záření vytvářejí nové vazby, které postupně překryjí poškozené místo.

Zatím není jasné, jestli metoda bude fungovat u větších škrábanců, ale škrábanec o délce 10 a hloubce 50 mikrometrů - ten je sotva viditelný pouhým okem - se pod UV světlem zcela zacelí za pouhých 30 minut. Materiál by přitom podle článku na stránkách NewScientist bylo možné aplikovat nejen na auta, ale také nábytek nebo třeba mobilní telefony.

Video: průběh zacelování drobného škrábance.