Jak se vaří dějiny aneb život podle receptu neuvaříš
Do českých kin přichází nový dokument slovenského režiséra Petera Kerekese, který, alespoň jak se zdá podle jeho předchozích snímků, je neobyčejně úspěšným sběračem festivalových ocenění z celého světa. Po zhlédnutí koprodukčního snímku Cooking History (Jak se vaří dějiny) si můžete být jisti, že za úspěchy Kerekesových filmů nestojí náhoda... UVNITŘ TRAILER!
Peter Kerekes totiž opět potvrzuje, že si především umí vybrat nadčasové téma a podat jej nekonformně. Tentokrát svým způsobem navazuje na předchozí snímek 66 sezón, který pojednává o 66 sezonách trenčínské plovárny. Jak se vaří dějiny jsou totiž také o zdánlivě malých historiích ve vztahu k velkým dějinám.
Ve filmu sledujeme výpovědi vojenských kuchařů, kteří prošli nejrůznějšími válečnými konflikty spojenými v posledních 65 letech s evropským sektorem: Druhá světová válka, sovětská invaze v Maďarsku a Československu, francouzsko-alžírská válka, válka na Balkáně, až po rusko-čečenský konflikt. Protože všichni kuchaři při vyprávění svého příběhu naživo a v inscenovaných polních podmínkách vaří tehdejší typická armádní jídla, můžeme snímek s nadsázkou chápat i jako sympatickou odpověď na dnešní boom kuchařských show nevalné úrovně. Vše je prostříháno vojenskými recepty v originálním dobovém množství. Chléb pro 18 milionů německých vojáků, šašlik pro rotu ruských vojáků nebo kohout na víně pro 500 tisíc příslušníků francouzské armády...
Jídlo a vaření je ve filmu však jen vnějším rámcem, v němž se jako pavučina napínají a kříží jeden přes druhý hluboké lidské příběhy. Režisér snímku se během čtyř let setkal se 106 vojenskými kuchaři z nejrůznějších zemí, aby dlouze vybíral a nakonec ve filmu představil čisté výpovědi jen jedenácti z nich. Osobní historie protagonistů jsou často dramaturgicky řazeny a fakticky sestříhány do paradoxních dvojic znepřátelených stran válečných konfliktů, aniž by o tom druhá strana věděla. Díky osobní rovině tak dochází k názorovým konfrontacím, které objevuje až divák a které jsou věrným obrazem vzniku mezistátních válečných konfliktů, totiž konfliktů rovněž lidských a osobních.
Tak se vedle sebe ocitá výpověď německého pekaře, který za druhé světové války pekl chléb vojákům Wehrmachtu a recept na otrávený chléb pro zajaté esesáky - skutečně jej "servíroval" židovský pekařský pomocník, mstící se za holokaust. "V případě chorvatského kuchaře a srbských kuchařek, kteří vařili svým vojákům v konfliktu v bývalé Jugoslávii, jsme dokonce zjistili, že jejich polní kuchyně stály ve stejnou dobu na opačných stranách kopce, přes nějž na sebe s největší pravděpodobností stříleli," vysvětluje Peter Kerekes. Nad chladným rozpoložením francouzského kuchaře z alžírské války tuhne krev v žilách: "Jsou to příliš ošklivé vzpomínky. A co je ošklivé, tím se nezabývám," říká, když s potěšením ochutnává kohouta na víně, mezitím co jeho kolega se slzami vypráví o doslova "vyvržených" kamarádech.
Jakkoli jsou výpovědi závažné, tvůrcům se v nich daří nacházet inteligentní humor. Skrze kuchyni se totiž často tvoří i boří státy, jak je uváděno na příkladu rozpadu bývalé Jugoslávie, kdy si premiéři Srbska a Chorvatska na jednáních naschvál servírovali svá typická národní jídla, což druhou stranu uráželo. Jak jednání dopadla, dnes víme všichni. A jakkoli byl anekdotický vznik filmu - myšlenka vznikla v žertu, když režisér vařil se svým otcem - přerůstají i anekdotické skutečnosti do pravd, které jsou vykoupeny osobní zkušeností. Jak snímek ukazuje, výpovědí řadových vojenských kuchařů jsou možná větším přínosem, než citáty "od stolu" zainteresovaných státníků a generálů. Každý voják vám řekne, že když ve válce zahyne kuchař, vojsko přijde o to nejdůležitější, co má. Srbská kuchařka si jen tak nad hrncem paprikáše mudruje: "Život není kaše, podle receptu jej neuvaříš."
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Aerofilms
Jak se vaří dějiny (Ako sa varja dejiny) dokument, Slovensko / Česko / Rakousko, 2009, 88 min.
Scénář a režie: Peter Kerekes, producent: Negativ, Milan Kuchynka a Pavel Strnad, kamera: Martin Kollár, střih: Marek Šulík, hudba: Marek Piaček
Účinkují: Vassilij Nikolajevič Logunov - Rusko, Franz Wienhart - Německo, Klavdia Matvejevna Lobanovová - Rusko, Heinz Rudinger - Německo, Liepke Distel - Izrael, Békés Mihály - Maďarsko, Jacques Besson - Francie, René Bianchi - Francie, Ljudmila Vladimirovna Kornevová - Rusko, Mladen Vlachyňa - Chorvatsko, Branka Mudrenić - Chorvatsko, Ankica Pavlović - Chorvatsko, Branko Trbovič - Srbsko, Peter Silbernagel - Německo
