CESTA DO PRAVĚKU IV. - Eneolit
V další části seriálu, vysílaného u příležitosti vydání publikace Archeologie pravěkých Čech a také k 90. výročí založení Archeologického ústavu AVČR tentokrát navštívíme období, které bývalo považováno jen za jakýsi "předěl" mezi neolitem a dobou bronzovou. Jeho skutečný význam je však daleko zásadnější.
O českém eneolitu hovoří archeolog Evžen Neustupný z pražského Archeologického ústavu Akademie věd a zároveň katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni, který je editorem čtvrtého svazku Archeologie pravěkých Čech , věnovaného právě období eneolitu.
Pojďme jej nejprve zařadit na časovou osu českého pravěku. Kdy zhruba začíná?
Evžen Neustupný: Trvá asi od roku 4500 př. Kr. zhruba do roku 2300 př. Kr. Je to tedy doba delší než dva tisíce let. Je to období delší než neolit a delší než doba bronzová. To rozhodně není jenom nějaký "přechod", jak se archeologové domnívali ještě v polovině minulého století. Mysleli si tenkrát, že eneolit trval, řekněme, 200 - 300 let, a to mělo hluboký dopad na jeho pojetí, protože ty jeho velmi četné kulturní skupiny se chápaly jako obrazy jednotlivých etnik, která žila na území Čech současně, navzájem se ovlivňovala, protože přišla z různých končin světa, a to mělo také velmi hluboký vliv nejenom na pojetí eneolitu, ale na pojetí středoevropské archeologie všeobecně. Dneska tomu říkáme "kulturně historické pojetí". V poslední době je všeobecně opouštěno.
Jaké jsou typické základní charakteristiky eneolitu? Co se dnes považuje za nejpodstatnější rysy tohoto období?
Evžen Neustupný: Dříve se vyzvedávala úloha mědi, protože skutečně v tomto období se měď poprvé objevuje. Dneska bychom spíše vyzvedávali celou řadu dalších charakteristik. Na první místo se obvykle klade zavedení oradla, které bylo vlastně jenom jednoduchým celodřevěným předmětem, ale bylo tažené párem dobytčat. My to máme pro eneolit doloženo například prostřednictvím brázd pod různými mohylami - tady v Čechách je to třeba v Březně u Loun. S tím oradlem souvisí celková revoluce jednak ve způsobech získávání obživy, ale také ve sféře společenské a ideologické. Například pozorujeme, že v této době, eneolitu, se poprvé konstituuje ta typická středoevropská krajina, jak ji známe třeba z Ladových obrázků. To znamená, že někde uprostřed je obytný rezidenční areál, který obsahuje také různé areály skladovací, že je tam areál polí, který obklopuje ten areál obytný a že tam někde na okraji jsou lesíky, kde lidé v minulosti sbírali palivové dříví a kde také v jarních měsících pravděpodobně pásli dobytek. Tohle všechno je doplněno areály symbolickými, jako jsou, když použijeme zase ten příklad z Ladových obrázků, nějaký ten kostel a nějaké to pohřebiště. Ta pohřebiště v pravěku byla velmi rozsáhlá a obklopovala alespoň z jedné strany obytné areály. Pohřebiště v eneolitu a době bronzové sestávala z mohyl, velmi rozsáhlých mohylníků. Po stránce společenské eneolit charakterizujeme jako období, kdy se rozvíjel mužský princip, to znamená tzv. patriarchát. Muži tenkrát získali ve společnosti vrch a můžeme pozorovat, že od té doby se to nikdy podstatně nezměnilo. Jiná taková víceméně symbolická činnost je rituální válečnictví, které bylo zaměřeno nikoli na získání nějakého cizího území nebo cizího majetku, ale byla to rituální činnost sama o sobě, kde ani nešlo o to protivníka zabít, ale provést nějaký rituál. Z hlediska symbolického tady můžeme jmenovat například vznik tzv. artefaktové paměti - to znamená prvních předmětů, nemovitých artefaktů, které nějakým způsobem lidem signalizovaly, že nejsou tady na Zemi první, že tady před nimi už byli jiní lidé, že existovala nějaká minulost. Takovými prvními artefakty, které mají tento smysl, jsou eneolitické dlouhé mohyly. To je tedy celý koš příznaků, které eneolit nějakým způsobem vyznačují.
Období eneolitu je nejen velmi dlouhé. Při pohledu zvnějšku se také jeví jako značně komplikované. Během něj lze na území dnešních Čech zaznamenat přítomnost mnoha pravěkých kultur. Které z nich jsou ty nejvýznamnější?
To samozřejmě není úplný výčet, v eneolitu u nás žily i další kultury; některé z nich dokonce souběžně s jinými. Vzhledem k tomu je zcela namístě otázka, jestli se tyto souběžné kultury navzájem prolínaly nebo ovlivňovaly? Byly mezi nimi nějaké striktně vymezené a dodržované hranice?
Už víme, že není možné jednoduše ztotožňovat jednotlivé pravěké kulturní skupiny s přicházejícími a zase odcházejícími národy nebo etniky. Znamená to, že tu byla nějaká posloupnost a že se u nás každá pravěká kultura vyvíjela z té předchozí?
Podobných témat nabízí období eneolitu víc než dost. Povídání Evžena Neustupného z pražského Archeologického ústavu Akademie věd a také katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni o tom přineslo velmi výmluvné svědectví. Zavíráme čtvrtý díl publikace Archeologie pravěkých Čech , věnovaný eneolitu; pátý díl otevřeme za týden. Jeho tématem je doba bronzová, o níž pohovoří archeolog Luboš Jiráň.
Vysíláno v Planetáriu č. 11/2009, 14. - 20. března 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:40).
