Život se zachránil v podzemí

Před necelými čtyřmi miliardami roků došlo k výrazným změnám dráhy velkých plynných planet sluneční soustavy. Gravitace Jupiteru, Saturnu či Uranu vyvedla ze zaběhaných drah celou řadu "kamenných" asteroidů. Na Zemi doslova pršely vesmírné projektily. Tohle "velké bombardování" proměnilo povrch naší planety v mrtvou poušť. Přesto nemuselo kompletně vymýtit pozemský život. Astronomové Oleg Abramov a Steve Mojzsis, kteří působí v USA na University of Colorado v Boulderu, došli k závěru, že pozemští mikrobi mohli "velké bombardování" přežít, pokud se uchýlili dost hluboko pod zemský povrch.

Počítačovým modelováním oba astronomové simulovali situaci, při které by na Zemi dopadlo z vesmíru 200 biliard tun hornin. Oba astronomové předpokládali, že tělesa měla stejnou velikost jako "kamení" nacházející se dneska v pásu asteroidů. Největší "projektily" měřily průměr 500 kilometrů. Po jejich dopadu se povrch Země pokryl žhavou horninou o teplotě 1200°C až do výšky 350 metrů. To stačilo k sežehnutí všeho živého na zemském povrchu. Ničivá teplota nad 110°C podle počítačového modelu nepronikla do větších hloubek než 300 metrů. Pokud se mikroorganismy uchýlily hlouběji, měly slušnou šanci přežít.

První důkazy o pozemském životě pocházejí z doby před 3,83 miliardami roků. To je záhy po skončení "velkého bombardování". Podmínky pro vznik života však zavládly na Zemi už před 4,4 miliardami roků, kdy se vytvořila první moře. Podle Abramova a Mojzsise vznikl pozemský život už tehdy a pozdější kritické období "velkého bombardování" přežil hluboko pod povrchem. Proto se mohl objevit tak záhy po skončení této katastrofy.